Pavel Jireš: Kostel je tady pro vás, přijďte

22. 12. 2021

Jsou tady Vánoce, nejkrásnější svátky v roce. Přestože je budeme slavit už podruhé v covidu, ani ten nezmění jejich poselství. Jsou časem obdarovávání a setkávání s blízkými, ale také časem zastavení, přemýšlení a rozjímání. Nejlépe se o Vánocích přemýšlí v kostele. Ten nejbližší, kostel sv. Prokopa, spojuje Zeleneč a Svémyslice už po staletí. Jeho dobrou duší je Pavel František Jireš, který bydlí na svémyslické faře a o kostel se stará společně s manželkou Eliškou. Oba také učí na zelenečské základní škole. Pavla Jireše jsme požádali o vánoční rozhovor.

Jak jste se dostal až na faru do Svémyslic?

Odpověď na tuto otázku bude velmi zdlouhavá, a tak se ji pokusím zkrátit. Dostal jsem nabídku pracovat ve firmě v Praze a s vidinou velkého světa a peněz jsem ji uchopil. Po pěti letech jsem byl výkonným ředitelem společnosti, která obchodovala s filmovými právy a také vydávala své vlastní časopisy. S manželkou jsme stáli u zrodu časopisů jako Šmoulové, Koník Filly, Gormiti. Ovšem svět českého obchodování se mi začal čím dál víc hnusit, až jednoho dne jsem podal ze dne na den výpověď a na rok jsem odešel léčit si duši. Tehdy jsme bydleli v Šestajovicích a krom jiného jsme navštěvovali svémyslický kostel o nedělích. V červnu jsem našel inzerát zelenečské školky, která sháněla asistenta pedagoga ke dvěma chlapcům. Paní ředitelce jsem zavolal, slovo dalo slovo a já se ocitl ve světě autismu a školkových dětí. Dva roky práce s těmito mladými muži mi ukázaly hodnotu práce a daly mi smysl života. Věděl jsem, že nic nenaplní člověka více než práce s dětmi. No a pak paní ředitelka sháněla sháněla angličtináře a já šel náhodou kolem. V té době jsme také od úžasného faráře Jana Houkala dostali nabídku bydlet na faře ve Svémyslicích a s manželkou jsme ji okamžitě využili. Žít uprostřed lipového háje, u kostela a hřbitova, s pozemkem pro chov zvířat byl sen nás obou.

Eliška a Pavel Jirešovi

Jak se Vám tady s manželkou žije?

Jednoduše skvěle. Postupem času jsme poznali bambilion úžasných lidí, bez kterých si nedokážeme představit naše fungování v obou místních komunitách. Ve většině případů tento dav lidí tvoří rodiče dětí, které jsme učili, učíme a nebo budeme učit. Díky těmto lidem poprvé ve svém životě pociťuji, že jsem opravdu doma.

Čím vším je pro Vás svémyslický kostel?

Především místem zastavení. Nadýchnutí a zavření očí. Když jsem sám před oltářem, sedám si na koberec, zavírám oči a jen tak jsem. Bez myšlenek. Dlužno dodat, že kostel ale není pouze mým soukromým prostorem. Díky tomuto promodlenému místu jsem měl možnost v době předcovidové pořádat řadu akcí, od vánočních koncertů přes Svatováclavské slavnosti. Vím, že se k tomu zase vrátíme a naopak nějakou akci i přidáme. Můžu lehce prozradit, že s panem starostou Fabiánem chystáme na červen písničkářský festival pro naše dvě obce. A opět jsme tuto myšlenku dostali při rozhovoru před naším kostelem…

Kostel sv. Prokopa, Svémyslice

Jaké budou Vánoce ve Svémyslicích?

Krásné, jako každý rok. Na Štědrý den bude mše ve 23 hodin a tímto srdečně zveme všechny k návštěvě, posezení, poslechnutí si vánočních písní a v neposlední řadě také k prohlédnutí našeho betléma. Ten pro náš kostel už druhým rokem postupně tvoří skvělá zelenečská výtvarnice a umělkyně Jana Trnková.

Betlém výtvarnice Jany Trnkové

Jak byste pozval ty, kteří ještě ve svémyslickém kostele nebyli?

Kostel je tady pro vás, přijďte. Když budete mít štěstí, zazvoníte si na zvon nebo si prohlédnete nejvyšší bod kostela. Avšak hlavně navštívíte místo, které vás osloví. Zpočátku velmi jemně, ale o to vytrvaleji se vám budou vracet myšlenky na klid v rozkvetlých lipách, co lemují náš, ale hlavně váš kostel.

Ondřej KOPA

Sdílet článek

 

 

 

Poslední tištěné číslo

Novinky na síti