Je květen 1945, dějiny píší poslední dny 2. světové války. V Praze 5. května 1945 propuká ozbrojené povstání proti německé okupaci, Květnové povstání českého lidu, čas bojů a obětí v ulicích Prahy. Dne 23. října 1946 prezident Československé republiky Edvard Beneš udělil Ivanu Faltusovi Československý válečný kříž 1939 in memoriam v uznání zásluh v boji za osvobození republiky. Jméno Ivana Faltuse (1918–1945) nese jedna ze zdejších ulic. Aniž si to uvědomujeme, to jméno je většině generací místních důvěrně známé. Jméno ulice dostala 28. října 1945, necelého půl roku po jeho smrti. Ulice od roku 1933 nesla jméno Nerudova a po přejmenování dostala jméno Ivana Faltuse, později zjednodušeně Faltusova.
Narodil se 8. února 1918 v obci Trnovo pri Nove Gorici ve Slovinsku, tehdejším válečném Kraňsku v Rakousku-Uhersku, jako nejmladší ze sourozenců, jako Jan František Karel Faltus. Oslovovali jej Janko, Honzo nebo Ivane. Matka Anna Kavčič byla Slovinka, otec Jan Faltus (1873–1955) Čech, od roku 1899 příslušník c. k. Zemského četnického velitelství v Laibachu (Lublaň), kde sloužil v předhůří Julských Alp, v oblasti Cerkljanské vrchoviny. Po vzniku Československé republiky se rodina vrchního strážmistra I. třídy Faltuse, který přešel v roce 1919 do služeb četnického sboru nového státu, stěhovala podle jeho služebního přeložení. V roce 1920 sloužil na 16. oddělení Čs. zemského četnického velitelství pro Čechy v Klatovech, od roku 1922 jako vrchní strážmistr velitel četnické stanice v Nýřanech (Okresní četnické velitelství v Plzni). Tragicky do života rodiny zasáhla smrt matky, kdy nejmladšího ze sourozenců Ivana potom pomáhaly vychovávat starší sestry. Od počátku třicátých let rodina žila v Zelenči. Zde se vdala Ivanova sestra Lidie a v roce 1939 postavil Jan Faltus nový dům v tehdejší Nerudově ulici č. p. 377. V té době byl Ivan již dospělý mladý muž a studoval v Praze, ale domovským právem po otci zůstával ve Studeném (Ústí nad Orlicí), rodném kraji předků. V kraji pod Orlickými horami a Faltusovým kopcem, kde Faltusů vždy bývalo habaděj. Ivanův otec Jan Faltus, už jako vrchní strážmistr ve výslužbě, žil v Zelenči s druhou manželkou.
Evlalia, Ivan, Jan, Anna a Lidie Faltusovi, 1923
Ivan Faltus absolvoval v roce 1936 Obchodní akademii v Praze-Karlíně (OAK) a v témže roce začal studovat Vysokou školu obchodní v Praze. V roce 1937 přerušil studium vysoké školy, krátce pracoval jako korespondent pro Libochovické sklárny v Dlouhé třídě č. p. 11 a později jako úředník u firmy Mannesmann-Rohrleitungsbau Prag v Jezdecké (dnes Havlíčkově) ulici č. p. 1043/11. V Praze bydlel na adrese Na Kvintušce č. p. 904/7 v Dejvicích-Hanspaulce.
Korzo protektorátní elegance na Národní třídě (tehdy Viktoria), Ivan s Jarmilou vpravo
V noci z 5. na 6. května 1945 v Praze vytrvale pršelo. Tu noc se zrodilo barikádnické hrdinství, které vzepjalo národní vlastenectví do stavby neuvěřitelného počtu téměř 1 600 barikád. Barikády se staly největší historickou událostí Pražského povstání, zbraní protinacistického zápasu na sklonku války. Pamětní desky v ulicích, na domech a nárožích, na hřbitovech a místech po celé zemi, jsou dnes výpovědí o obětech pražských bojovníků z barikád poválečným generacím.
Studené, 1946, Ivan Faltus malé foto vlevo
Ivan Faltus, účastník boje barikádníků, byl podle matriky úmrtí a ohledacího listu Všeobecné nemocnice v Praze 5. května 1945 zraněn průstřelem v oblasti břicha při boji o Prahu. O den později 6. května 1945 v 9.30 hod. zemřel v důsledku poúrazové komplikace. Z vypravování otce, který se přátelil s paní Elou Faltusovou až v poválečné době, mělo k jeho střelnému zranění dojít v sobotu 5. května, když v Praze již začala střelba v ulicích blízko Masarykova (tehdy Hybernského) a Těšnovského (tehdy Vltavského) nádraží. Nádraží považovali povstalci i německé velení za vojensky a strategicky důležitá, v té době byla plná lidí, většinou skrývajících se při cestě z práce z důvodu již přerušené dopravy. V Památníku OAK z roku 1946 je o něm uvedeno „…Jan Faltus, bránící se ve věži kostela na Petrském náměstí s automatickou zbraní v rukou proti německé přesile“… Podle poválečného dopisu od přímého svědka, který tvrdil, že se zraněným hovořil 5. května 1945 v ulici Na Poříčí a který jej žádal o vyřízení vzkazu „bydlím Na Kvintušce č.7 a mám otce v Zelenči“…. V matrice je dále uvedeno, že byl pohřben 18. května 1945 na Obecním hřbitově v Ďáblicích, do hrobu hrdinů. V evidenci padlých Oblastní kriminální úřadovny Praha je uvedeno „pohřben v Ďáblicích do společného hrobu“.
Listina o udělení vyznamenání Ivanu Faltusovi
Jméno Ivana Faltuse pro trvalou připomínku hrdinství a oběti mladého člověka bylo vybráno místopisnou komisí v Zelenči v roce 1945 pro pojmenování ulice, kde žil jeho otec a kde Ivan navštěvoval svoji rodinu. Ještě dnes je na domě původní modrobílá tabulka s názvem ulice. Jméno Ivana Faltuse bylo přitesáno na pomník padlým v obci. V Praze, u vchodu do domu Havlíčkova č. p. 1043/11, místa jeho posledního pracoviště, je umístěna pamětní deska. Malá bílá deska je viditelná již z ulice při nahlédnutí skleněnou výplní domovních dveří. Je uveden na pamětní desce padlých barikádníků v bývalé budově OAK, Sokolovská 49/83, v Praze-Karlíně. V domovské obci Studeném na místním pomníku padlých je Ivan Faltus mezi oběťmi 2. světové války. Jeho jméno je také v seznamech padlých, usmrcených a zavražděných v Pražském povstání, na náhrobním kameni č. 35 pohřebiště barikádníků v Praze-Ďáblicích, vyznamenaných Československým válečným křížem 1939 a Památníku OAK z roku 1946.
Snad o žádném z pražských barikádníků nenajdeme tolik míst k připomenutí jako o Ivanovi. Pravděpodobným důvodem četnosti jeho pamětních desek a nápisů je v poválečné euforii vzniklá iniciativa spolubojovníků, spolužáků, spolupracovníků, krajanů a sousedů zachovat trvalou vzpomínku. Možná žijí pamětníci, kteří ho ještě znají zprostředkovaně? Z doslechu vím, že v roce, kdy by se dožil 85 let, po vzpomínkách na Ivana opakovaně pátrala neznámá stará paní v domě na Hanspaulce, odkud pravděpodobně naposledy odešel. Byla to jemu blízká osoba, snad Jarmila, která se možná na sklonku života vracela do známých míst a jejíž dopisy jsou v pozůstalosti? Také kronikář ve Studeném se svěřil „že mnoho neví o hrdinovi, o němž záznam s úctou zapsala kronikářka té doby v obecní kronice a jehož jméno bylo přitesáno na místní pomník“.
Dopis od Jarmily, 1943
Pietní vzpomínka na Ivana Faltuse je připomínkou oběti života mladého člověka z generace narozené a vyrůstající v době velkého vlastenectví, jeho životního příběhu a odkazem přesahujícím do dnešní doby.
Luděk Kudrna
