Když přijde na úspěchy zelenečských sportovců, je prakticky pořád o čem psát. Sázkou na jistotu je pak fotbal. Mladší přípravka v loňské sezoně vyhrála okresní přebor. A dařilo se jí i na podzim o kategorii výše. Kluci ve starší přípravce prohráli jediné utkání, a tak je ani na jaře nemine mistrovská skupina. O fotbale, trénování, ale také o tom, co by mladí fotbalisté potřebovali pro svůj rozvoj, jsme si povídali s jejich trenérem Jiřím Vávrou.
Co Vás, Jirko, přivedlo k trénování malých zelenečských fotbalistů?
Děti, které dorostly do věku, kdy začaly sportovat. A pak také nějaká životní etapa, kdy jsem jen chodil z práce do práce a pozoroval jsem na sobě, že je potřeba nějaká změna. Chtěl jsem trošku zbrzdit a začít se opět věnovat svým koníčkům a rodině. A samozřejmě mně už bylo smutno po tom fotbale, který jsem tady v Zelenči hrál od přípravky do dorostu.
A začal jste trénovat už od přípravky?
Ano, měl jsem tam syna, a protože jsem do toho furt kecal a chodil na zápasy, tak mě Michal Novotný požádal, jestli bych nechtěl trénovat s ním.
Je to těžší trénovat i vlastní děti?
Určitě ano. Já k tomu přistupuji tak, že jsem na svého kluka přísnější než na ostatní. On to i někdy cítí, až mi je to líto. Ono se nakonec říká, že byste vlastní dítě měl trénovat maximálně do dvanácti let. Zatím jsem pro něj vzor, ale pak se stáváte rivalem a už to není úplně vhodné.
Loni jste vyhráli okresní přebor v mladší přípravce. Jak se to podařilo?
Měli jsme hodně štěstí. Povedlo se nám na podzim vyhrát svou skupinu bez porážky, kde byli slabší soupeři. Mám to štěstí, že mám šikovné kluky a takový správný mix, co se týče fotbalu, ale i atletiky a zápalu do hry. Takže jsme byli pro soupeře hodně nečitelní svou hrou. Na jaře jsme pak hráli mistrovskou skupinu, kde už byli podstatně těžší soupeři. Ale i touto mistrovskou skupinou jsme prošli bez porážky s jednou remízou s Unionem Čelákovice. Okresní finále jsme pak vyhráli proti Kunicím. Všechno jsme uhráli s dobrou fyzičkou, na čemž si zakládám, protože trénujeme i v zimě. Zápasy jsme vyhrávali i s fotbalovějšími soupeři, ale urvali jsme to v posledních minutách. A to není náhoda. Ve finále jsme celý zápas prohrávali, ale zlomili jsme je až pět minut před koncem. Velké díky samozřejmě patří také rodičům a vedení SK Zeleneč za jejich podporu v celé sezóně.
Kluci teď dostali velkou odměnu, když vyváděli hráče v ligovém zápasu Bohemians se Slavií. Užili jste si to?
Moc, bylo to pro ně něco, co nezažijí každý den. Viděli své fotbalové vzory a mohli si s nimi i chvíli pokecat. Poznali zázemí prvoligového stadionu a viděli, že když se chce, tak to můžou i někam dotáhnout. Prostě velký sportovní zážitek.
Je něčím mládežnický fotbal v Zelenči výjimečný?
Na to, že jsme pořád vesnice, tak máme velkou členskou základnu. To je největší přínos Zelenče, že umí pracovat s mládeží. Když se podíváte po okolí, tak to není úplná samozřejmost a někde dokonce museli některé kategorie i zrušit, protože nemají dost dětí.
Zeleneč je docela líheň talentů, odchovanci jsou ve Slávii nebo v Mladé Boleslavi. Je to dobře, nebo by se kluci měli co nejdéle držet Zelenče a přestupovat co nejpozději?
To je hodně složité. Z pohledu otce, kdyby přišla nějaká nabídka pro mé dítě a byl na tom kvalitativně dobře, tak bych o tom asi přemýšlel. Může to být životní šance, která už nemusí přijít. Ale na druhou stranu, když se podíváme na profesionální kluby, tak Slavia třeba úplně ruší malou přípravku. Pro dítě je lepší, když vyrůstá ve svém přirozeném prostředí, kde chodí do školy a má kamarády. U těch špičkových klubů je teď trend, že si budou vybírat hráče až od kategorií U12.
Máme pro fotbal ideální podmínky, nebo nám tady něco chybí?
Chybí tady další sportoviště, zejména větší umělá tráva. Na to, jak jsme velký klub, to máme malé a v zimě musíme chodit do haly. A to pro fotbal není úplně to pravé. Pak nám i déle trvá přechod zpět na trávu. Ta umělka samozřejmě musí splňovat i přísná kritéria, aby se na ní daly hrát mistrovské zápasy. Takže tady potřebujeme pořádné sportoviště.
Letos hrajete ve starší přípravce. Cíle zase nejvyšší?
Jasně, máme jenom nejvyšší cíle. Po podzimu jsme druzí. Prohráli jsme jen předposlední zápas s prvními Nehvizdy a ani na jaře nás nemine elitní skupina. Dostáváme nejméně gólů, ale už to tak neválcujeme jako loni, protože nám odešel nejlepší hráč. Takže ta produktivita už je menší, ale zase máme pevnou obranu.
Ať to zase vykopete!
Ondřej KOPA
fotografie: Jiří Vávra
