Každá válka přinášela lidstvu nezměrná utrpení. Jedním z nejhorších býval hlad. O tom důkladně poučena byla naše generace v poslední světové válce 1914-18.
I ve válkách napoleonských jediným a největším zájmem obyvatelstva bylo ukrývati potraviny před slídivými zraky vojska obcemi procházejícího. Tak i v Zelenči.
Francouzští vojáci vtáhli do Zelenče a prvním úkolem jejich bylo sháněti potraviny. Vzali na co přišli a zle se vedlo občanu, který zapomněl ukrýti zásoby nějaké, anebo když se mu nedostalo času, aby skrýš si vyhledal. A vždy a za každých dob se našly černé duše jednotlivců, zlobných a zaujatých, kteří i nepříteli dovedli říci o svých bratřích okolnosti, které značně škodily.
Tak i v Zelenči se našel člověk, který ze zášti proti sousedovi vyzradil Francouzům skrýš, kde ukryl si nějaké zásoby potravin. A vojáci samozřejmě nedělali nic jiného, než že skrýš vyhledali a zásoby prostě zabavili.
Řekli však si, že když občan, který je o skrýši uvědomil, věděl o této, bude věděti i o jiných. Chytli ho proto, naléhali na něho, aby vyzradil i skrýše druhých občanů, a když odmítal, ať už proto, že nevěděl, či na ostatní sousedy prozraditi nechtěl, položili milého občana na lavici a odměnou mu dali dvacetpět ran lískovou holí.
Šel si občan milý stěžovati konšelům a rychtářovi. Tehdejší rychtář Jan Hora – bratr provinilého se občana – přísně a spravedlivě rozhodnul a se slovy: „To máš za to, že si to o sousedovi vycintal,“ stížnost jeho odmítnul.
Josef Čermák – Irma, vydáno v roce 1930 tiskem J.Voctáře v Brandýse a 100 ks výtisků věnováno účastníkům bibliofilského večera