Máme tu další cintovinu, tentokrát doslova světovou! Fenomén cintovství a s ním i Zeleneč pronikl do krásné literatury i amerického tisku. Příměr „Ty jeden cinto ze Zelenče..“ použil ve své tvorbě velikán české literatury, s Polabím neodmyslitelně spojený Bohumil Hrabal.
Na tuto „cintovinu“ jsme narazili v Hrabalových povídkách o Kersku a jeho svérázných obyvatelích známých také ve filmovém zpracování Jiřího Menzela z roku 1983 jako Slavnosti sněženek. Stejnojmenná kniha povídek byla Hrabalovi poprvé vydána v roce 1978, Cintu v ní však ještě nenajdete. Z původního Hrabalova rukopisu byly totiž tehdy některé povídky úplně vynechány, jiné změněny nebo přejmenovány (v této upravené podobě povídky ještě několikrát vyšly a vycházejí). Zelenečský Cinta se tak objevil až v nezkrácené a necenzurované podobě, která byla poprvé publikována v roce 1993 pod názvem Rukověť pábitelského učně. Naše ukázka čerpá z nedávného vydání nakladatelství Karolinum z roku 2014, které se rovněž vrací k původnímu záměru autora. Příměr „ty jeden Cinto ze Zelenče“ se dostal do povídky Jumbo o plachém panu Bělohlávkovi, leteckém mechanikovi, který přicházel do pohostinství Hájenka v kerském polesí vzácně, ale když, tak to stálo za to. Ten když zasedl, byl v hluboké melancholii, která zmizela po čtyřech pivech a černých kávách s rumem a po několika sklínkách vyjetýho oleje, to jest Fernet Branku, s dalšími vrávorajícími hosty před Hájenkou věrně simuloval přistání Boeingu 727…
A jak je to s tou Amerikou?
Už v roce 1933 se Cinta objevil v románu Jana Morávka Divočina o půtkách myslivců a pytláků v Posázaví (informaci o této zmínce Cinty publikoval již dříve na webu o historii Zelenče pan Mirek Kubáněk).
A právě díky románu byl později, v roce 1940, Cinta zvěčněn i na stránkách Amerických dělnických listů vydávaných pro českou menšinu v Clevelandu. V novinách byl román publikován jako čtení na pokračování.
Narazíte-li na další cintovinu, která by stála za povšimnutí, sdílejte prosím s námi.
Simona Kopová