Podle lidové tradice na Zelený čtvrtek v kostelech naposledy zazněly zvony, pak „odletěly do Říma“ a znovu se rozezněly až na Bílou sobotu. Jejich zvuk nahradilo dřevěné „zvonění“, tedy hrkání trakařů, klapačky a řehtačky. Svoje místo mívalo velikonoční řehtání i v Zelenči. Jak probíhalo, popsal po roce 1945 v obecní pamětní knize tehdejší kronikář Josef Zima.
„Nejstarší školáci již před velikonocemi vyjednávají u zdejších sedláků, kde budou o „řehtání“ nocovati. Na Zelený čtvrtek se sejdou hoši s ručními řehtačkami a řehtavými trakaři na návsi a potom seřazeni od největšího do nejmenších procházejí společně vsí a při tom řehtají. Po večerním řehtání všichni společně nocují, aby opět druhý den ráno obešli celou ves. Nocování se neobejde bez klukovských kousků, například: kdo první usne, jest očerněn sazemi. Na Bílou sobotu řehtá se společně naposledy. Potom se rozdělí na skupinky a koledují od stavení ke stavení. Dostávají peníze i vajíčka. O koledu se potom společně rozdělí a to nejstaší nejvíc a čím mladší tím méně.
V pondělí velikonoční chodí opět hoši po vsi s pomlázkou od čísla k číslu a zpívají známé velikonoční koledy. Jsou opět obdarováni, buď penízem nebo vajíčky. Ti větší „mládenci“ chodí bez koledy, avšak též s pomlázkou namrskat svým děvčatům. Odměnou bývají též vajíčka různě obarvená, nebo i malované kraslice. “
Zdroj: Kronika obce Zeleneč
V řadě vesnic a obcí se velikoční obchůzka s hlučícími nástroji nahrazujícími bití zvonů dodnes udržuje. V Polabí například v nedalekých Sedlčánkách, v čelákovické Jiřině, ve Staré Lysé nebo v Borku. V sousedních Zápech tuto tradici úspěšně obnovili v roce 2014.
Kdy tento zvyk v obci zanikl? Jsou dnes ještě v Zelenči nějaké původní řehtačky? Děkujeme za příspěvky, střípky vzpomínek nebo vyprávění…
Simona Kopová
