Už od roku 2019 postupně vzniká unikátní keramický betlém pro kostel sv. Prokopa ve Svémyslicích. Jeho autorkou je zelenečská výtvarnice Jana Trnková. Jako první vytvořila svatou rodinu a postupně každý rok přibývají další figurky. Ostatně, přijďte se v adventu do svémyslického kostela na betlém podívat a můžete i přispět na jeho další rozšíření. O tom, jak se nápad na betlém původně zrodil a co je inspirací pro nové postavy jsme si s Janou Trnkovou povídali v zelenečské keramické dílně.
První figury Panny Marie a Josefa přišly na svět v roce 2019. Jak to vlastně celé začalo?
Oslovil mě pan učitel Jireš. Tehdy to bylo dva měsíce před Vánocemi, kdy už nebylo moc času zareagovat. Možná měl tehdy představu celého betlému s menšími postavičkami postaveného v jednu chvíli. Já jsem to ale chtěla mít trošičku jiné, protože jsem si moc nedokázala představit v tom velkém prostoru kostela někde v rohu malý betlémek. Navrhla jsem mu, že do Vánoc stihnu udělat základní rodinu – Marii, Josefa a Ježíška. Udělali jsme nové jesličky, kdy nám pomáhala spousta dalších kamarádů včetně mého táty, který je truhlář. A tehdy jsme přišli s tím, že budeme k té základní rodince přidělávat postupně další figurky.
Betlém si můžete prohlédnout ve svémyslickém kostele na Štědrý den od 11 do 12 hodin
A opravdu každý rok přijde na svět další nová postava?
Každý rok vznikají nové figurky, ať už to jsou osoby nebo zvířata. Loni jsem dokonce vyrvala strom z naší zahrady, na který jsem pak instalovala ptáčky. A vždy se soustředím na to, aby přibyla i nějaká velká důležitá postava. Jako třeba pasáček nebo králové.
Jak dlouho se bude betlém ještě rozrůstat? Už máte představu, jak bude jako celek vypadat?
Vůbec ne, jak bude betlém nakonec velký, je vlastně otevřené. Sehnat prostředky na výrobu není snadné a pokud se to bude dál dařit, budu moct v této krásné práci pokračovat. A taky je důležité, aby bylo kde to dělat. I když většina postav vzniká u mě v kuchyni, výpal a barvení jsou přece jen složitější, a proto je pro mě přínosem i každá ochotná ruka. Mou velkou pomocnicí a oporou je třeba Petra Picková.
A můžou lidé i nějak přispět na další výrobu?
Ano, vznikl tady nápad, že návštěvníci svémyslického kostela mohou sponzorovat některou z figur a můžou si ji objednat.
Jak je dlouhá cesta od nápadu k hotové figurce?
Když dostanu nápad, že udělám třeba figurky králů, tak se jako první inspiruji na internetu, abych viděla, jak jsou oblečeni, co drží a jak jsou nejčastěji znázorňování. A taky chci, aby je jednoduše lidé hned poznali. Takže si udělám nějakou osnovu. Nejvíce mě pak samozřejmě baví to tvoření. Barvení je neoddělitelné, ale nejvíce mě baví to matlat.
To, jakou podobu na sebe figury berou, je čistě na Vaší fantazii, nebo se někde inspirujete?
Stává se mi dost často, když na někoho myslím, pro koho tu postavu dělám, tak ho tam pak vidím. Dost často se mi to stává. Třeba u Marie jsem chtěla, aby byla líbezná a mám pocit, že v době, kdy vznikala, tak jsem dělala, co jsem mohla. Teď, když dělám další postavy, tak se mi nejvíce líbí Eliška Jirešová, která stojí támhle na stole, ale už to nejde vyměnit. /smích/
A kromě Elišky Jirešové se tam ještě někdo pozná?
Pan Jireš, který drží v ruce včelí úl, tak nějak jsem si ho spojila.
Jak jste se vlastně ke keramice dostala?
Mám vystudovanou výtvarnickou školu, respektive reklamu, ale po mateřské jsem už věděla, že to dělat nechci. Když jsem odcházela, už začínala digitální doba, která mě moc nebavila. Šla jsem na kroužek keramiky a tam jsem zjistila, že mě to baví a chci pracovat s dětmi. Rok jsem absolvovala rekvalifikační kurz. Na jeho konci mě oslovila Petra Picková, jestli bych tady nechtěla dělat keramiku a slovo dalo slovo.
Keramická dílna u rybníka
Změnilo se nějak to, jak keramiku vyrábíte?
Vlastně moc ne, ty techniky jsou pořád stejné. Stroje můžou být modernější, ale základ je vždy v rukách. Je to prostě řemeslo.
Vedete v Zelenči keramické kurzy, třeba každoroční Andělkování. Máte tady šikovné zájemce o keramiku?
Každý, kdo sem chodí, sem chodit chce, a to je skvělé. Nejvíc mě těší, že ke mně přicházejí děti už od školky. Hodně z nich zůstává i v pozdějším věku, protože si k tomu našly nějaký vztah a z toho mám radost. To je ta největší odměna, protože vím, že přišly za mnou, že je tady nějaká pohoda a cítí se tady dobře.
A musí mít děti talent, nebo se dá všechno naučit?
Někdy jsou děti, které moc chtějí, ale mají tvrdší ručičky a nejde jim to. Když to ale nevzdají, tak je to hlavně o technikách a ty se postupně můžete naučit.
Anděl je jeden z nejčastějších symbolů Vánoc. Jakou nejoriginálnější verzi jste vyrobila?
Já mám ráda, když je ta postavička funkční a jde do ní třeba vložit svíčka. Asi nejvíce mi dávají zabrat ty veliké postavy, třeba do svémyslického kostela téměř metr vysoká Marie. Nad tím strávím třeba celý víkend a na to nezapomenu.
Na čem teď jiném ještě pracujete?
Teď pracujeme hlavně na Vánocích. S Petrou Pickovou máme firmu Čáry Máry Keramika, pod kterou vánoční keramiku prodáváme.
Tak hodně štěstí!
Ondřej KOPA
