Už čtvrtým rokem působí Josef Hurt jako farář v římskokatolické farnosti Brandýs nad Labem. Druhou adventní neděli, kdy jsme setkali k tomuto rozhovor, oslavil 54. narozeniny. O adventu říká, že je především časem očekávání a zastavení. Zastavte se proto i vy během adventu a Vánoc ve svémyslickém kostele. Je to místo, které Zeleneč a Svémyslice spojuje už po staletí. Nejen proto jsme požádali Josefa Hurta o tento adventní rozhovor.
Co pro Vás osobně znamená advent?
Mně pomáhá jako faráři liturgie. Čili to, jak se v kostele modlíme, to, co čteme z bible. A tam jsou největší výzvy očekávání, zastavit se… A je to i období, které člověka vytrhne z toho koloběhu každodenních starostí. Určitě tedy na prvním místě očekávání, ztišení a zastavení.
Je letošní advent jiný než adventy v minulých letech?
Učím se vnímat, že každý advent je trochu jiný, jak člověk stárne. Shodou okolností dnes mám už 54. narozeniny. Po té padesátce člověk prožívá věci jinak než zamlada. Ten letošní advent z hlediska přírody vypadá vlídněji. A jak jsem už čtvrtý rok na vikariátu v Brandýse, tak se i jinak znám s lidmi a i ten advent je osobnější.
Jaké bude letošní poselství Vánoc?
Každé Vánoce mají to stejné poselství, pro křesťany je to narození Ježíše Krista. Pro lidi dobré vůle to je o hledání dobra v tomto světě. Když si dáváme dárky, tak se to dobro šíří. To je něco, co ani Děda Mráz z českých Vánoc neodstranil. Lidé chtějí české Vánoce, byť možná trošku ladovsky chápáno.
Vánoce v poslední době symbolizují fronty před nákupními centry, jaké je to u vás? Jsou o Vánocích obrazně řečeno fronty i před kostely?
Určitě. Bývá více lidí v kostelích a také i u zpovědi. I na půlnoční mši samozřejmě chodí více lidí a to je dobře. Já, když jsem dříve působil na Mostecku, tak jsem měl po letech půlnoční ve Vtelně, to je místní část Mostu, a atmosféra tam byla velmi krásná. Dokonce, když jsem skončil bohoslužbu, tak nastalo kouzelné ticho a lidé se nerozcházeli, takže jsem jim pak musel přijít říct, že mše už skončila a pokud chtějí, můžou jít domů.
Kolik půlnočních mší celebrujete na Štědrý den?
Tento rok bude výjimečný, protože 23. prosince je čtvrtá adventní neděle a to mám tři bohoslužby. Na Štědrý večer pak budu mít také tři bohoslužby. Začínáme odpoledne ve čtyři hodiny v Brandýse, od devíti večer v Toušeni a tady ve Svémyslicích bude půlnoční mše o půlnoci.
Jak se připravujete na půlnoční mši?
Hodně důležité je kázání. Jsou někteří kněží, kteří občas dají „čočkovou“ návštěvníkům půlnočních bohoslužeb za celý rok, že nechodí. Tak jim trochu vyhubují, ale to jsou doufám výjimky. Já se snažím lidi povzbudit, aby se tu vánoční dobu snažili objevit v úplnosti, aby nezůstali u bran.
Jak Štědrý večer kromě mší prožíváte? Máte vůbec čas povečeřet u vánočního stromku a rozbalit si dárky?
Snažím se to chránit. V Brandýse chodím na návštěvu do jedné rodiny, kde se můžu mezi bohoslužbami zastavit na štědrovečerní hostinu a zpomalit. V Mostě jsem byl také v rodině, kde měli čerstvě narozené dítě, tak to bylo jako v Betlémě. Pak jsem také byl o jednom Štědrém večeru na návštěvě v porodnici navštívit jednu maminku. Když jsem pak na půlnoční mši řekl, že jdu právě z porodnice, byli lidé rozveseleni v očekávání, o čem tentokrát budu kázat.
Kolik vesnic má brandýský farář na starosti?
Můj farní obvod, tak jak vznikl zhruba před deseti lety, tvoří obce okolo Brandýsa. Jedním směrem to jsou Dřevčice, Svémyslice, Jenštejn a Zeleneč. Pak malinko jiným směrem Sluhy, Mratín a obce okolo Brandýsa a konečně na druhé straně Zápy a Lázně Toušeň. Zeleneč je sám o sobě pro mě oříškem. Kostel je ve Svémyslicích, ale vím, že řada lidí jezdí ze Zelenče na bohoslužby do Horních Počernic, protože tam mají třeba výhodnější spojení. Ono je to někdy jako s lékaři a supermarkety, lidé jsou v pohybu. Někde také vyhledávají kostely s bohoslužbami pro děti a ty kde se topí, což je zase případ kostela ve Kbelích.
Přibývají nebo spíše ubývají farníci?
Tady v Praze a v okolí Prahy přibývají. A vůbec v pražské diecézi, což je zhruba území Středočeského kraje, je i věkový průměr okolo 42 roků velmi slibný a počty účastníků nedělních bohoslužeb se navyšují. Hodně studentů a mladých lidí kvůli pracovním možnostem odchází do Prahy, takže pak v Praze a v okolí Prahy přibývá i lidí v kostelích. Biskupové na Moravě se potom ptají, kde máme ty lidi? A Pražáci jim odpovídají, jsou u nás.
Jak často jezdíte do Svémyslic?
Bohoslužba je tady každou neděli odpoledne od půl třetí.
Svémyslice mají na rozdíl od Zelenče pěkný kostel. V letech 2005 až 2006 byl částečně opraven, ale tak jako jiné památky dostal na frak v minulých letech nesvobody. V jakém je dnes stavu, potřebujete něco opravit?
Vždy je důležité východisko, aby byla v pořádku střecha. Předchůdci střechu opravili. Určitě je výzva výmalba kostela a tak dále. Ale vzhledem k tomu, že nemáme jen tento kostel, tak se vždy musí najít rozumný kompromis na počet kostelů ve správě farnosti. Ve srovnání s Mosteckem, kde jsem dříve působil, to tady jde lépe. Jsou dotace, a pokud jsou farnosti schopny sehnat sponzorské dary, příspěvky, tak je šance i jednotlivě nastřádat a opravovat.
Kostel ve Svémyslicích docela žije. Máte z toho radost?
Určitě, je to vidět na koncertech i bohoslužbách. Je to především díky manželům Jirešovým, kteří jsou učitelé ve škole v Zelenči. Je tady hezká tvořivá spolupráce se školou a je to vidět i na těch koncertech.
Jak byste pozval ty, kteří ještě ve svémyslickém kostele nebyli…
Věřím, že lidé dokážou najít cestu do kostelů. I když v místech jako je Praha, kde jsou otevřené po celý den, je to asi jednodušší. Ve Svémyslicích bych je pozval na nedělní bohoslužbu o půl třetí. Každý člověk asi hledá svoji formu, jak odkrýt duchovní rozměr. Věřím tomu, i když jsou statistiky a názory různých odborníků na masovost náboženství v českých zemích pesimistické, že přece jenom většina lidí má v sobě duchovní rozměr. A v ten vánoční čas si jej dovolí pootevřít. Když běháte celý týden za prací, děti vozíte na kroužky a večer padáte, jak se říká, na hubu, tak je potřeba mít i čas duchovně si odpočinout.
Děkuji za rozhovor.
Ondřej Kopa
