Nejprve jsme zaslechli znělku, říznou dechovou hudbu, pak následovalo: „Pozóóóór, hlášení místního….ehm.. rozhlasu….fííííchrrrr…. pozóóóór….výkup kůží a péééřííí.“ Takové a podobné zvuky a skřeky vyluzovaly ampliony umístěné na domech a dřevěných uličních sloupech v celé obci. Pravidelní posluchači při prvních tónech znělky vystartovali z domu a uši nastavili do optimální poslechové polohy. Místní rozhlas býval v Zelenči fenoménem a také technickým zázrakem k rychlému šíření informací.
Obecní rozhlas zahájil své vysílání v neděli 7. září 1947. V počátcích pravidelně dvakrát denně před polednem a v podvečer, později nepravidelně, poskytoval informace ze života obce, úřední sdělení, hlášení k významným událostem, zprávy ze školy, kultury, sportu a společenského dění. Ohlašoval se rozvoz uhlí na zimu, brambor na uskladnění, soupis drobného domácího zvířectva, komisionální kontrola protipožární ochrany domů nebo, že právě přijel do Zelenče kominík či výkupčí králičích kožek. Za poplatek bylo umožněno veřejně občanům poblahopřát k svátku nebo k životnímu jubileu, včetně výběru hudebního dárku k poslechu z gramofonové desky. Důležitou funkci rozhlas plnil při vydávání varovných signálů při mimořádných událostech.
Iniciativa ke zřízení rozhlasu vzešla v roce 1946 z podnětu Okresního národního výboru v Brandýse nad Labem. Místní národní výbor v čele s předsedou Emilem Šorfou k tomuto účelu připravil osvětovou výzvu o užitečnosti rozhlasu v životě obce a uspořádal veřejnou finanční sbírku. Přípravou a provedením akce byl pověřen obecní tajemník Antonín Lukeš, bývalý obecní strážník. Dne 26. prosince 1946, na svátek sv. Štěpána, když převážná většina obyvatel pobývala doma, navštívila všechny domácnosti v obci některá z deseti dvojčlenných výběrčích komisí. Přestože se vyskytlo dost občanů, kteří při dobrovolných platbách zpochybňovali užitečnost obecního rozhlasu, podle tehdejších účetních záznamů se podařilo ve sbírce získat 45 633 Kčs. V průběhu následujícího roku 1947 ještě na rozhlas přispěly některé spolky darem z výnosů plesové sezony. Přitom někteří již tušili, že veřejný rozhlas je užitečným nástrojem nejen k šíření informací, ale rovněž tak trochu režimní hlásnou troubou.
Montážní práce na obecním rozhlasu začaly v létě 1947. Dodavatelem technologie a prací byla firma Elektrozávod František Enc ze Zelenče. Podnikal v Zelenči a širokém okolí již od třicátých let, kde kromě elektromontážních prací v domech a živnostech dodával veřejné osvětlení, rozhlasová a zvuková zařízení pro domácnost, průmysl, zemědělství, školy, kina a sportovní areály v obcích a městech. Na elektrické sloupy a určené domy po celé obci byly umístěny rozhlasové ampliony. K nim bylo nainstalováno vzdušné signální dvoudrátové vedení. V kanceláři MNV byla umístěna rozhlasová ústředna, elektronkový zesilovač a mikrofonové stanoviště s gramofonem. Už 1. září bylo prováděno oživování, nastavení signálu a funkční zkoušky kvality poslechu na všech místech v obci. O týden později, 7. 9. 1947, proběhlo již zmíněné slavnostní předání a první vysílání obecního rozhlasu. Organizací vysílání a obsluhou místního rozhlasu byl pověřen nový tajemník MNV Josef Formánek, který tuto funkci vykonával až do roku 1952. V počátcích používání rozhlasu, zejména v západní části obce v okolí fotbalového hřiště, se vyskytovala závada snížené slyšitelnosti a srozumitelnosti hlášení. Protože funkčnost zařízení byla značně závislá na rozmarech počasí, obec v roce 1948 rozhlas pojistila u Československé pojišťovny za roční pojistné 75 000 korun.
V politicky významných dnech zněly z rozhlasu krátké agitky (projevy), při parlamentních nebo komunálních volbách zase hudba pro dobrou náladu. V polovině padesátých let u příležitosti Dne přátelství s lidem Číny, Koreje a Vietnamu z rozhlasu zazněl nejprve slavnostní proslov a v následující dětské kulturní vložce živě do mikrofonu zazpíval písničku o Číňánkovi žák základní školy Zdeněk Materna. Když v roce 1953 procházel obcí k železniční zastávce zemědělec Jan Holub, z amplionů obecního rozhlasu znělo hlášení „…..dnes naší obec opouští poslední kulak“. Holubovi byli jednou z místních rolnických rodin postižených zákazem pobytu. O tom se lze více dočíst ve starším článku „Zelenečská drátárna“. V běhu času se zhoršoval technický stav zařízení a se změnou pohledu na další využití místní rozhlas zanikl.
Článek je povídáním o historickém okamžiku místního rozhlasu v životě naší obce.
Luděk Kudrna
