Chcete vidět, jak vypadala naše obec před padesáti nebo sto lety? Zeleneč má štěstí, že už více než půl století natáčí a fotí život ve vesnici pan Mirek Kubáněk. Kdysi v Zelenči s kamarády dokonce založil filmový klub a natáčel kovbojky. Teď vlastní unikátní filmový a fotografický archiv obce. Jeden z jeho filmů se jmenuje „Co v Zelenči už neuvidíte…“.
Pamatujete si ještě na své začátky? Při jaké příležitosti jste vzal poprvé do ruky kameru?
Poprvé to bylo v osmnácti letech. My jsme začínali s kamarády točit kovbojky a indiánky, protože tehdy letěl Vinnetou. Točili jsme to tady v hájence, na kopci na Padesátce a také v Jeseníkách, kam jsme jeli od místního podniku Lira, což byla bývalá lištárna. Takže jsme udělali Vinnetoua na houbách, nebo film Falešný hráč, jak hraje karty. A při tom se začaly natáčet i filmy o Zelenči. A to jsme točili všechno, co se dělo. Dokonce jsme tady udělali filmový klub mladých. Měli jsme i legitimace a první schůze byla ve známém dřevěném domečku. Tehdejší starosta Kasal nám řekl, že kromě těch našich blbostí určitě něco natočíme i o Zelenči a jednou se to bude hodit. A měl pravdu.
Jak u Vás vznikla láska k natáčení a focení?
My jsme všichni měli kameru, tak co jiného jsme měli tehdy dělat? /smích/
Který z Vašich filmů máte nejraději?
Já těch filmů mám moře. Ale nejraději mám Přepadení. Tam hraje mimo jiné Karel Malý a Miloš Schütz. To jsme natočili v osmnácti nebo v devatenácti letech a byla to kovbojka. Na žádný film jsme si tehdy nedělali scénář a natáčeli jsme to vlastně živelně. Pak jsme to promítali v dřevěném domečku, a i když byl vstup dobrovolný, tak jsme vydělali i nějaké peníze. Za ty jsme koupili filmy a řekli si, že natočíme něco většího. Ten náš velký projekt jsme natočili v Jenštejně na Baště a v restauraci U Cafourka za velké účasti místních diváků. Tehdy si kluci dokonce půjčili na natáčení koně ze zelenečského statku. No, nebylo to špatný, ale tenhleten film už je bohužel pryč, protože kluci v osmašedesátém natáčeli tanky v Praze a poté nám to pouštěli v Zelenči, dokud nepřijeli policajti a nevzali jim všechny filmy včetně toho velkého a už je nevrátili.
Občas pouštíte filmy i seniorům, nebo jste dělal veřejné promítání…
Všichni chtějí vidět své bývalé spolužáky, rodiče nebo lidi, které znali ze svého dětství a kteří už tady bohužel nejsou. Teď obec digitalizuje filmy, který byly tady ve filmovém klubu natočeny, tak jsem zvědavý na výsledek. Je tam natočená Lira, Staročeské máje, brigády nebo třeba sto let hasičů.
Kolik vlastně máte krabic s filmy o Zelenči?
Já sám mám několik krabic vlastních filmů, ale k tomu mám i spoustu filmů od lidí, kteří mi to sami dali, protože jejich majitelé už třeba zemřeli a děti už neuměly pracovat s promítačkou. Takže je toho pěkná hromada.
Natáčel jste i některé přelomové okamžiky Zelenče, jako byl třeba požár lištárny?
Jo, to bylo smutný. Lištárna shořela 4. května 1999, příští rok už to bude pětadvacet let. Už jenom na filmech se můžete podívat, jak to dříve pod kolejemi v Zelenči vypadalo. Já ale v Liře pracoval jenom pět let, kdy jsem dělal na pile. Ale lištárna už před požárem byla dávno opuštěná, zničená a rozprodaná.
Také natáčíte každý rok Staročeské máje. Které byly nejhezčí?
Všechny byly hezké, to je až na covid nepřerušená tradice od války. Máje to byla vždycky hlavně sranda. Párkrát se nám přespolní snažili májku ukrást. Jednou ji dokonce měli naloženou na náklaďáku a zachránil nás pan Maletínský, který jim vytrhal z auta kabely.
A také máte sbírku unikátních starých fotek Zelenče. Jak je velká a jak se Vám ji podařilo získat?
Já to všechno hlavně dostal od lidí, sám jsem skoro nic neměl. Fotky jsem začal sbírat v pětadvaceti. Tehdy jsem v Zelenči dělal lakýrníka, takže jsem skoro v každém pátém baráku natíral. Také jsem někdy pořádal výstavy fotografií k různým příležitostem. Lidi mě znali a sami mně ty fotky začali nosit. I staré věci ze Zelenče sbírám, těch už mám plný dům. Mám také staré pohledy, které už tady nikdo nemá. Těch fotek je spousta, ale největší radost mám z fotek před první světovou válkou. Najdete u mě třeba i divadelní plakáty místních ochotníků, staré matriky od roku 1655 do roku 1920 – od kronikáře Zelenče pana Zimy, zápisy místních spolků, novinové články, staré „diáky“, pozvánky na plesy a různé akce, které ukazují život v obci. A také staré gramodesky ze čtyřicátých let, které tady natáčel děda pana Ence.
Když jste takový filmový historik Zelenče, kdy bylo v Zelenči nejlíp?
Tady je furt dobře. Ale samozřejmě, když jsme byli mladí, tak to bylo fajn.
A co v Zelenči už neuvidíme? Tak se jmenuje i Váš jeden film…
Plno věcí. Nádraží se třeba změnilo už potřetí, tady byla signálka na závory a trafika. Pošta byla jiná a jinak samozřejmě vypadal i střed obce a okolí rybníka. Byly tady statky. A úplně se změnily Mstětice, to byla dříve krásná vesnice.
Komu všechny ty svoje poklady jednou předáte?
Mé sbírky zůstanou v rodině.
Tak ať Vám ještě hodně dlouho slouží zdraví a můžete dál natáčet!
Ondřej Kopa
