V Zelenči už nemáme moc domů, které jsou součástí historie obce. Jedním z nich je osmatřicítka. Starosvětské vzezření domu posazeného do cesty na bývalé obecní návsi upoutá na první pohled. Fotka domu by proto určitě nechyběla na žádné pohlednici Zelenče. Zprávy o možném zbourání domu nás zaskočily. A protože si jeho další osud zaslouží větší prostor, věnujeme se tomuto tématu v rozhovorech s architektem Vítem Podráským a také se současným a bývalým starostou Zelenče.
Vít Podráský: Osmatřicítka je nejhodnotnější dům, který obec vlastní
Co pro Vás jako pro architekta osmatřicítka znamená? Má vůbec nějakou hodnotu?
Jsem přesvědčen, že jde o nejhodnotnější dům, který obec vlastní, a považuju proto za nepsanou povinnost obce jej zachránit. Jde o dědictví, které sice není kulturní památkou, ale podobné objekty po celé ČR postupně mizí a ani v Zelenči se autenticky zachovaných objektů dokládajících, z čeho obec vzešla, dodneška už moc nedochovalo – víceméně jen pár soukromých usedlostí, které byly většinou ale už také nějakým způsobem přestavěny.
V jakém stavu teď ten dům je? A když vezmeme poslední posudky, hrozí mu zbourání?
Vít Podráský, Vít Podráský architekti
Nejnovější statický posudek řadí stav konstrukcí do kategorie 2 a 3. Ve čtvrtém (tj. havarijním) stupni, který většinou předchází demolici objektu, žádné konstrukce zatím zařazeny nejsou. To znamená, že bezprostřední zřícení domu rozhodně nehrozí, navíc byly provedeny zabezpečovací práce popsané v posudku. Dům se tedy dá určitě zachovat. Spíše je otázka za kolik, jak (technicky) a hlavně pro jaký účel. Zachránit se totiž dnes dá téměř cokoliv, ale musím vědět, proč to dělám.
Co s tím domem dělat, aby nás přežil?
Nejdůležitější je vědět, co do domu umístit a tomu poté vhodně přizpůsobit další postup. Architekti jsou pak od toho, aby zadání následně skloubili s možnostmi objektu. Výsledkem musí být komplexní dílo, které neupřednostňuje ani jedno z kritérií – ať už finanční, technické, provozní anebo architektonické.
Co lze z osmatřicítky zachovat stavebně?
Když budete mít hodně peněz, určitě zachráníte celý dům. Když nebudete mít žádné a budete otálet, tak vám z něj nic nezbude. Pořád si myslím, že dům jde zrekonstruovat a ne ho zcela přestavět. Ale současně dodávám, že třeba zadní část domu je pozůstatek původní přízemní chalupy s chlívy, která je ve špatném stavu a navíc prostorově obtížně využitelná pro cokoliv. Naproti tomu přední část s velkými místnostmi asi zase nejde vymyslet nějak zásadně jinak a i po případné rekonstrukci tak zde dispoziční řešení bude pravděpodobně velmi podobné. Takže je důležité určit hranici, co má smysl nechat a co ne. Zcela krajní řešení je, že zůstane jen obvodová zeď. Ale i tu pořád mohu v interiéru ukázat jako doklad historie. Ale myslím, že to opravdu není téma. Z domu jde určitě zachovat podstatně více, aniž by to zároveň znamenalo dramatické náklady na jeho rekonstrukci. Zároveň opět dodávám, že tento dům je autentickou záležitostí, která má větší než jen účetní hodnotu.
Dříve v něm býval koloniál. Co by tam teď bylo vhodné umístit? Jak by ten dům mohl zafungovat?
Když jsem (jako architekt) přišel do Zelenče před třemi lety poprvé, bylo to právě díky tomuto domu. Tehdy mne po zjištění, že obec nemá radnici, napadlo, že by mohla vzniknout zde. Je to exponované místo v historickém centru, dům vhodných kapacit i výrazu. Dokážu si ale představit, že tam případně bude i něco jiného. To už ovšem neumím říct jen tak, protože to není na první pohled již tak zřejmé. Je však velmi důležité, aby dům byl naplněn programem, který tu investici efektivně zhodnotí. Protože dnes už se bavíme třeba o čtyřiceti milionech. Nové vedení obce, se kterým nyní komunikuji, s radnicí v tomto domě neuvažuje. Mají odlišnou představu a náměty na využití domu jsou různé. Je třeba je prodiskutovat a ověřit. Je také nanejvýš vhodné zúročit, že dům si vybavují víceméně všichni, kteří okolo někdy prošli, a to i přespolní, což je velká hodnota. Navíc ten dům má velké kouzlo až takové Trnkovy zahrady, které dnes už znovu nevytvoříte.
Na domu se podepsal čas, teď je opáskovaný a nepřístupný. Jaké kroky musí obec bezprostředně učinit?
Jak jsem řekl, je třeba se hlavně dopracovat k tomu, co s domem chce obec dělat dál. Střecha byla snad zabezpečená, takže dokud do něj nepoteče a bude to podepřené, může dům zůstat ve stavu, ve kterém je. Tím mám na mysli do té doby, než se rozhodne o jeho budoucím využití a připraví se podrobný projekt.
Pokud by se obec pro nějaký projekt rozhodla, je to běh na dlouhou trať?
Není určitě reálné to stihnout do konce tohoto volebního období. Architektura je na dnešní poměry celkem zvláštní obor, protože oproti mnoha jiným, které neustále zrychlují, ona spíše zpomaluje, protože jsou na ní kladeny stále další a další požadavky, předpisy atd. Moje zkušenost říká, že projekty od prvotního záměru trvají minimálně čtyři až pět let, když to dobře jde. Ale jsou i takové, kde třeba byla soutěž před deseti lety a dům stále ještě nestojí. Kvalita nevzniká rychle.
Starosta Vít Šikýř: Celý objekt se zachránit nedá
V jakém stavu je teď osmatřicítka?
Ze statického posudku vzešla nutnost zajištění objektu, takže jsme objekt z velké části vyklidili, někde jsme doplnili výdřevu a řešíme nabídky na statické zajištění.
A bylo nutné i opáskování a uzavření chodníku?
Starosta Zelenče Vít Šikýř
Bylo to nutné kvůli doporučení statika, protože i ta čelní stěna u okna nahoře praská směrem ke krovům. Hrozí odpadání omítky, takže nám bylo doporučeno zajistit celé okolí domu.
Co bude obec dělat s domem dále?
Teď jsme ve fázi zadání studie pro další využití objektu. Komunikujeme s architektem Podráským, který nám na strategickém výboru nastínil možnosti dalšího vývoje. Součástí by měl být požadavek na objemové zadání. Například když si řekneme, že by tam měla být základní umělecká škola, tak kolik místností by tam mělo být.. Ale i z toho statického posudku vyplývá, že celý objekt se zachránit nedá.
A jak o tom objektu teď uvažuje vedení obce? Byl bys rád, kdyby se osmatřicítku nějak podařilo zachránit, nebo je jednodušší ji celou zbourat?
Teď se vlastně bavíme o tom, jak velkou část osmatřicítky lze vůbec zachránit. Jestli zachráníme jenom půdorys, nebo čelní a boční stěnu. Že se zbytek zbourá, to už je teď jasné. Chceme vidět studii, jak bude vypadat využití a samozřejmě také náklady. Takže uvidíme.
Nepřišlo to rozhodnutí strategického výboru, že se má dům zbourat, příliš brzo?
I na strategickém výboru byly dvě varianty, buď se to zdemoluje celé, nebo 98 % domu. A i když se bavíme o tom, že tam zachováme čelní nebo boční zeď, tak pořád mluvíme jako laici, protože i z posudku vyplývá, že čelní zeď je staticky narušená. Je otázkou, jestli ve chvíli, kdy přijde na lámání chleba, tak zjistíme, že už ani ta čelní zeď nejde zachovat, nebo je to tak náročné, že to nedává smysl. Takže na strategickém výboru padlo toto doporučení, a proto si ještě necháme zpracovat dodatečnou studii, která nám řekne, jak by to bylo se zachováním čelní zdi. Musíme zvažovat, jestli to půjde a jaké budou náklady.
Jak moc ty posudky narušily nějaké plány? Vždyť i obec s osmatřicítkou nějak počítala, když ji na Nový rok otevřela pro veřejnost?
Narušilo to naše plány a upřímně jsem nečekal, že dům bude v takovém stavu. Až dodatečně jsme se dozvěděli, že dům nebyl využíván od roku 2016 a od té doby se o něj nikdo nestará a tak jeho degradace pokračovala velmi rychle. Řešili jsme v plánech jeho rekonstrukci. Priority to nezmění, jako první chceme začít s okolím rybníka, takže do toho osmatřicítka zapadá. Mně se ty zábrany u domu také nelíbí, proto bych to rád vyřešil co nejdříve a už s dalšími firmami řeším sanaci a ztužení domu.
Bývalý starosta Jiří Skřivan: Osmatřicítka se dá zachovat a obnovit
Co říkáte na nejnovější statický posudek na osmatřicítku? Překvapil Vás?
Statický posudek na osmatřicítku mě překvapil. Jak jsem mluvil se statikem, tak to zase tak šílené není. Víme, že čelní stěna do dvora je puklá, ale čela budovy se dají zachovat. Ten objekt je starý a dlouho neudržovaný, i když nějaké práce tam v průběhu let, co jsme to zdědili, byly prováděny.
Dalo se tomuto stavu nějak zabránit?
Tomuto stavu by se dalo zabránit, kdyby tam nebydlel původní majitel pan Skuhravý, ale ten tam chtěl prostě dožít. Obec ten dům vlastně zdědila nadvakrát. První tři čtvrtiny ještě za totality. Sestra partnerky pana Skuhravého, když zemřela, tak tři čtvrtiny byly přisouzeny obci. Ono tehdy proběhlo i soudní řízení, protože nebylo jasné, zda část domu darovala obci nebo státu. Pan Skuhravý to pak daroval také obci v roce 1985 s tím, že tam chce dožít.
Na zastupitelstvu také padlo, že obec měla původního majitele vystěhovat, když se už o dům nemohl starat? Bylo to možné?
Bývalý starosta Zelenče Jiří Skřivan
Tak to vůbec nešlo. Kdyby to pan Skuhravý chtěl, tak to prodal a sám se mohl někam odstěhovat. To je fantasmagorie toho, kdo to říká a neumí se do jeho situace vžít. Já si pamatuju pana Skuhravého, jak tady ještě jezdil krásnou modrou felicií bez střechy. Ten člověk tady chtěl žít a chtěl ten dům obci dát.
Jak dál teď s osmatřicítkou?
Podařilo se mi na strategický výbor pozvat architekta Podrázského a obec by teď měla dát nějaké zadání, c o s tím domem dělat. Hlavní rozpor je v tom, že bývalé vedení tam chtělo udělat obecní úřad, což nám dává i ekonomický smysl. Máme na to zpracovanou i objemovou studii. Zachovat starý historický dům, který má své kouzlo a je ve vlastnictví obce a není ve stavu, že by měl celý padnout. Dá se zachovat a dá se obnovit. Myšlenku na zdravotní středisko jsme zamítli už na strategickém výboru a je otázka, jestli je ten dům využitelný třeba pro seniory. Rozhodně bych ale ten dům neboural. Už v roce 2020 jsme se na strategickém výboru shodli, že by se mělo chovat průčelí dvou fasád. A nemyslím si, že stav domu je tak špatný, že musí být zavřený chodník, protože ten barák spadne. To je nesmysl.
Ondřej KOPA
