Před 80 lety, 16. 3. 1939 byl anexí okupované části československého území Německou říší zřízen Protektorát Čechy a Morava. Obec Zeleneč územně spadala pod okres Brandýs nad Labem, vyšším územně-správním orgánem byl nejprve Oberlandrát Mělník, od roku 1943 Jičín. Funkce okresních hejtmanů v Brandýse od roku 1942 zastávali výhradně Němci uplatňující tomu odpovídající protektorátní metody řízení. Dne 5. 5. 1945 správu okresu převzal Revoluční národní výbor.
V Zelenči obecní správu vykonávalo zastupitelstvo se starostou Prokopem Jonášem, později byla správou obce ustanovena správní komise v čele s vládním komisařem Josefem Hálou, který byl spolehlivý pro protektorátní řízení obce pod nacistickou mocí. 5. května 1945 byla správa obce převzata Revolučním národním výborem s předsedou Jaroslavem Musilem.
Vyhláška o okupaci českých zemí
V roce 1939 bylo v protektorátě zavedeno válečné řízené hospodářství s odběrem potravin na potravinové lístky. Volný prodej zemědělských produktů a potravin byl zakázán. Německá schutpolizei kontrolovala dodržování nařízení o oběhu potravin náhodnými prohlídkami na cestách i nádražích. Součástí režimu zásobování bylo rovněž nařízení o stíhání a přísném trestání (i smrtí) přestupků proti vázanému hospodářství.
Potravinové lístky
V obci se vedla evidence samozásobitelské výroby potravin. Pro občany platil od roku 1940 také povinný soupis domácího zvířectva a drůbeže a z toho stanovený povinný odvod. Agendu všech úředních nařízení, sbírek a kontrol organizoval obecní tajemník Jan Kolomazník, evidenci a distribuci potravinových lístků v obci spravovala paní Emilie Knorová. Lístků a poukázek bylo mnoho druhů, na potraviny, tabák, obuv, oděvy, aj. komodity a vydané také podle kategorizace spotřebitelů. Lišily se barvou, která se vždy po 4 týdnech měnila.
List z dodací knihy na vejce
Na adrese Počernická č.p. 90 (dnes Bezručova) byla organizována místní hospodářská sběrna (výkupna). Každou středu byl sběrný den, kdy probíhala přísná evidence přejímky zejména vajec, případně másla a v sezóně sádla od zelenečských občanů – samozásobitelů přímo do přistaveného nákladního automobilu. Vejce pečlivě uložená v košíku přinášely do výkupny nejčastěji děti. Bylo stanoveno odevzdávat ročně 65 ks vajec od jedné nosnice. Do jednoho měsíce od nahlášené porážky prasete se do sběrny odevzdávalo vyškvařené vepřové hřbetní sádlo zabalené v obecním pergamenovém papíru, jehož množství muselo odpovídat normované výtěžnosti z porážkové hmotnosti prasete. Uvedená povinnost u občanů vzbuzovala značný odpor a nenávistné komentáře.
Vyhláška o zavedení lístků na vejce a o stanovení dávky vajec
Zeleneč, podobně jako celý protektorát, zasáhla vlna masového domácího chovu králíků, Říší zatím neregulovaného potravinového zdroje. Časem vstoupil v platnost regulační limit 10 králíků na hlavu. Mnoho z tehdejších Zelenečáků se po válce na králičí pečínku nemohlo ani podívat. Za geniální nápad považovalo několik místních chlapů zřízení ilegálního porážecího a skladovacího místa vepřového masa, tzv. „ve stínu pod lampou“. Přímo vedle obecní hospodářské sběrny, za Encovou dílnou v sousední zahradě Františka Dvořáka tajně vybudovali perfektně utajenou a zařízenou černou výrobu a sklad masa. Bohužel podcenili „své pappenheimské“ a někteří skončili díky bohu jen v káznici, po strastiplném vyšetřování s přinucením vlastnoručně překopávat Dvořákovu zahradu.
Šatenka, Zeleneč
V domě č. p. 90 žila rodina Encova, vzadu v zahradě v dílně provozoval František Enc Elektrozávod v Zelenči. Podnikal v tehdy významném oboru, radiotechnice. Závod montoval a technicky zajišťoval rozhlasovou a sdělovací techniku aj. elektrozařízení např. pro ozvučení veřejného prostoru, drážní rozhlas, rozhlas ve firmách, úřadech, školách apod., důležitý prostředek šíření protektorátních nařízení a propagandy. Podle platných předpisů prováděl také úpravu domácích radiopřijímačů za účelem znemožnění poslechu zahraničního vysílání. Každý takto zabezpečený přijímač musel mít u hlavního ovladače umístěný výstražný, až smrtí hrozící, červený štítek. Stanislav Blűmel „inkognito“ nabízel montáž technické úpravy radiopřijímače tzv. „čerčilkou“, která umožňovala poslech Londýna. Dům byl po válce předmětem konfiskace podle prezidentského dekretu a převeden do národní správy.
České slovo, 2. 9. 1939
Protektorátní četnická stanice v Jirnech zajišťovala také obce Zeleneč, Svémyslice a Dehtáry včetně samot Mazanec, Nová Hospoda. Obchůzkou pěšky nebo na kole s předepsanou trasou a časem zde denně byli fyzicky přítomní četníci, připraveni k zjišťování bezpečnostních podnětů a rizik. Velitelem četnické stanice byl místní občan vrchní strážmistr František Just, který žil v Zelenči s manželkou a invalidním synem v Nádražní ulici č. p. 232 (dříve Masarykova, dnes Čsl. armády). Při pravidelných večerních kontrolách protileteckého zabezpečení domů obcí procházející společné četnické a hasičské strážní hlídky často klepáním a křikem upomínaly obyvatele domů k okamžité nápravě sebemenší závady v okenním zatemnění propouštějícím světlo třeba z té jediné žárovky, která v cimře blikala. Ti nejopatrnější dokonce vyztužením papírovou lepící páskou zajištovali okenní tabulky proti roztříštění skla při případném leteckém spojeneckém náletu. Velitelem civilní protiletecké ochrany byl Jan Faltus, četnický vrchní strážmistr ve výslužbě, který z hostince u Strnadů řídil a evidoval rozdílení hlídek a výkon střežení. Pro signalizaci nebezpečí byla ve stálé pohotovosti siréna umístěná na objektu Tvrdíkovy továrny u nádraží. V obci byla rovněž organizována dobrovolná zdravotnická skupina vybavená sanitním vozem, který šoféroval Antonín Lukeš, bývalý obecní strážník. Místní státní bezpečnost zajišťovala pro Zeleneč služebna gestapa v Mladé Boleslavi.
Protiletecká bezpečnost platila i pro železniční dopravu. Místní vzpomínají na „veselé“ zážitky z každodenní cesty vlakem do fabriky. Jak za zimní tmy v přecpaném potemnělém vagoně pravidelně někdo s rámusem a německým zakletím nakopnul železná kamna, což bylo vždy odměněno lavinou smíchu spolucestujících. V té době byl populární jistý vlakový průvodčí, který nikdy nezklamal a při zastavení vlaku v Zelenči opakovaně vykřikoval s důrazem na správný „rakušácký“ dialekt a „frajtrovský“ škleb cestujícími již očekávanou hlášku „EisenbahnStationZintov“ (zastávka Cintov).
Protektorátní koruna
Protipožární zabezpečení obce řídil hasič Václav Vrňák, který svoji činnost vždy koordinoval s civilní protileteckou ochranou. Pro případ ohrožení života a zdraví hasiči organizovali také samaritský sbor. V letních měsících drželi noční dvojčlenné hlídky pro střežení a kontroly požárně rizikových částí obce a všech domů, především půdních prostor. Spolu s kominíkem Ladislavem Voděrou dvakrát ročně se komisionálně kontrolovala předepsaná vybavenost domů sudem s vodou, v pytlích připraveným pískem a hasebním nářadím (hák, lopata, krumpáč a sekera).
Článek byl napsán podle vypravování pamětníků o strastech a radostech života v Zelenči v bizarním protektorátu, které k nám tehdy přivál vítr nacismu a bohudík zase tenkrát odvál ten májový čas.
Luděk Kudrna
