V roce 1946 kronikář Josef Zima, nově pověřený vedením obecní kroniky v Zelenči, zapsal: „V Osvětimi umučeni…………. v koncentračním táboře Osvěčimi umučeni byli členové židovských rodin Kosinů, Kolynů a Dr. Roggera.“ Dále ještě poznamenal, že „M.U.Dr. Rogger po válce jednal o usazení v Zelenči, ale po nesouhlasu lékařské komory odešel do pohraničí.“ To jsou jediné místní historické záznamy kronikáře o zdejších židovských občanech. Čtenář následujících řádků bude asi překvapen, kolik lidských příběhů, tragických osudů holocaustu je spjato s naší obcí. Databanka Terezínské iniciativy eviduje devět zahynulých občanů deportovaných ze Zelenče, ve vzpomínce uvádím ještě další známá jména a místní dobová fakta.
Po odstoupení pohraničí Československé republiky v roce 1938 a vyhnání Čechů ze Sudet přišli do Zelenče neznámí sousedé, rodiny uprchlíků a vyhnanců. Usazovali se v domech a podnájmech u místních, většinou v podkrovních jednopokojových bytech, vyskytlo se i spolužití uprchlické rodiny s hostitelskou rodinou. Jižně za železniční tratí vznikala od roku 1939 nová zástavba, část obce podle bývalého domova těchto stavebníků nazývaná „Sudety“. Některé rodiny se po válce vracely zpět do původních domovů, stěhovaly se jinam, někdo se v Zelenči usadil a prožil život.
Vyhláška okresního úřadu v Brandýse nad Labem z 12. 12. 1941
Období před a po roce 1938 v Evropě bylo politickou a společenskou situací s protižidovskými rasovými a ekonomickými opatřeními, antisemitismem. Po vzniku Protektorátu Čechy a Morava protižidovská nařízení zasáhla všechny oblasti života Židů. V uvedeném období se do Zelenče přistěhovalo několik židovských rodin a občanů. Jejich rodiny zde dříve nežily, přesto se Zeleneč stal na několik roků nebo měsíců jejich domovem. Byli uprchlíky ze Sudet, někdo se k nám také přistěhoval z důvodů rodinných, bytových, pracovních, přesně řečeno, jen další epizoda tehdejší protižidovské perzekuce. V lednu 1943 najednou a navždy ze Zelenče zmizeli.
Židům je zakázáno sedět v tramvaji
Rodina Kosinova se přistěhovala v roce 1938 z Litvínova v tehdejších Sudetech. Žila v podnájmu na adrese Bezručova č. p. 182. Flora (1884) a Hugo (1878) Kosinovi, bývalý obchodník s dobytkem a synové Edgar (1909), obchodník Herbert (1911) a technik Erich (1919). Kosinovi zahynuli v Osvětimi (1943), Herbert a Erich v Mauthausenu. V záznamech muzea koncentračního tábora v Mauthausenu lze nalézt datum úmrtí Herberta 15. 5. 1942 a Ericha 19. 5. 1942. Nejstarší ze sourozenců Ilse Kosinová-Sonnenfeldová (1908), která před deportací žila ve Vídni, zahynula v roce 1942.
Flora a Hugo Kosinovi
Rodina Kollinova žila v Zelenči nejdéle, již od roku 1935, kdy se k nám přistěhovala z Prahy-Libně. Kollinovi bydleli v domě v Sokolské ulici č.p. 237. Ida (1876) Kollinová byla vdovou po manželovi Emilovi (1880), který zemřel ještě před jejich příchodem do Zelenče. Žila zde se syny Ottou (1908) a Ervínem (1910). Nejmladší syn Pavel (1911) byl obchodní cestující. Bydlel nejprve s bratrem Ervínem v domě s Hellerovými, před deportací se odstěhoval do Prahy. Zahynuli v roce 1943, Pavel o rok dříve v Osvětimi.
Rodina Kollinova
Rodina Hellerova se přistěhovala roku 1937 z tehdy ještě Německého Brodu. Lili a Otto Hellerovi, žena v domácnosti a tiskárenský sazeč. Bydleli v podnájmu u Černohausů, Bezručova č.p. 225. Před deportací se Otto v roce 1941 odstěhoval do Jiren, Lili žila v Čelákovicích, oba zahynuli v Osvětimi.
Lili a Otto Hellerovi
Rodina Pollakova žila v Zelenči v podnájmu u Milovanských, Čechova č.p. 233. Otto (1896) a Jetty (1893) Pollakovi zahynuli v roce 1943 v Osvětimi.
Olga Rosenzweigová se do Zelenče přistěhovala v roce 1938 z Prahy – Nuslí. Byla matkou malého Petra (1937), bydlela v podnájmu ve Smetanově č.p. 213. Ze Zelenče odešla v roce 1941 do Hloubětína. Zahynula roku 1942 v Osvětimi, osud Petra není znám.
Olga Rosenzweigová
Oskar Fuchs (1904), hodinář původem z tehdejší Moravské Ostravy, se do Zelenče přistěhoval až v roce 1940 z pražského Starého Města. Bydlel v podnájmu u Šámalů, v Bezručově č.p. 162. Zahynul v Osvětimi, v knize zemřelých lze nalézt záznam 13. 2. 1943.
Oskar Fuchs
Rodina Rogerova se přistěhovala do Zelenče v roce 1939 ze Studénky v Sudetech. Bydleli v podnájmu u manželů Oulických, Bezručova č. p. 111. Anna (1898) a MUDr. Herbert (1900) Rogerovi, židovský lékař se zákazem výkonu lékařského povolání, synové Bedřich (1930) a Alexander (1932). Osud rodiny není přesně znám, v databázi obětí holocaustu nejsou evidováni. Rogerovi byli tzv. smíšeným manželstvím a protižidovská represe se jich dotkla až později. Podle vypravování pamětníků, kteří rodinu znali, chodili Bedřich s Alexandrem s místními dětmi do školy v Zelenči. Někdo ze sousedů se také od Rogerů odvracel. Doba byla plná strachu z ohrožení. Kronikář Zima v roce 1946 zapsal, že rodina zahynula. Dále v kronice uvádí, že MUDr. Roger se po válce pokoušel do Zelenče vrátit, ale neuspěl při získání lékařské praxe. Z důvodu, že místní zdravotní obvod již spadal pod praxi MUDr. Karla Dolejšího z Klánovic (později v Jirnech), který převzal také pacienty v Zelenči, kteří od předválečné doby byli pacienty lékaře v Jirnech, MUDr. Jana Skály-Rosenbauma, který rovněž zahynul v Osvětimi (1944).
Památník shromaždiště v Mladé Boleslavi
Za každým jménem je člověk, který se narodil milujícím rodičům, doma vyrůstal se sourozenci, s vrstevníky chodil do školy, se známými v zaměstnání, za zábavou s přáteli, prožíval a plánoval život s blízkými lidmi… V roce 1939 přišlo… „Židům je zakázáno“, v roce 1941… „Židé jsou nežádoucí“ s nuceným opuštěním domovů a vysídlováním do ghetta Terezín, následovaly transporty z protektorátu. Předvolání do transportu vystavené Židovskou náboženskou obcí v Brandýse nad Labem jim bylo doručeno jejich poslíčkem. Předvolání obsahovalo výzvu k nástupu na shromaždiště, jméno a rok narození, datum a čas dostavení se na určené místo a instrukce k obsahu a hmotnosti zavazadla. Pamětníci vyprávěli, jak někteří nastupovali do ranního vlaku v neděli 10. ledna 1943 na železniční stanici v Zelenči, v zimnících a s batohy, společně s Friedmannovými ze Šestajovic. Odjížděli vlakem směrem na Nymburk, na shromaždiště v Mladé Boleslavi. Z cestujících stojících na protějším nástupišti se jim někdo hlasitě smál, asi mu připadalo směšné v takové zimě cestovat na výlet. Z Mladé Boleslavi, po krátkém pobytu a registraci (zařazení do transportu, přidělení čísla, odevzdání osobních věcí) na shromaždišti v prostorách hradu, pěšky odcházeli na železniční stanici k nástupu do transportů označených C l 13. ledna a Cm 16. ledna 1943 do Bohušovic nad Ohří a odtud do ghetta Terezín. Tady převážně žili v Hamburských a Hannoverských kasárnách, někdo jen krátce. Postupně odjížděli, po předvolání samosprávou ghetta dalšími transporty do Osvětimi. Tam zmizela většina z uvedených rodin. V evidenci lze dnes dohledat pouze čísla transportů, kterými odjížděli, několik osobních údajů a výjimečně datum jejich úmrtí.
Židovská evidenční karta podle nařízení o registraci u ŽNO Brandýs nad Labem
Článek je vzpomínkou na zelenečské židovské občany, na jejich zmařené životy a malým uctěním jejich památky. Připomenutím jmen jednotlivců, tváří z fotografií těch, kteří nikde nemají své hroby a jsou zde zapomenuti. V minulosti v Zelenči nikdy nevznikla iniciativa k trvalé vzpomínce v podobě památníku, pojmenování veřejného prostoru, objektu ani vzpomínkové akce.
Luděk Kudrna
