Když jsem poprvé jela s rodiči na výlet do Prahy, bylo mi 6 let. Jeli jsme ze Zelenče vlakem a vystoupili na Denisově nádraží. Byla jsem tak okouzlená obrovskou halou s nádhernou výzdobou, že jsem si myslila, že jsem na zámku.
Došli jsme jenom do Bílé labutě a pro mě to byla Amerika, jezdící schody a veliké prostory plné zboží, to byl zážitek na dlouhou dobu. V 15 letech jsem začala jezdit denně do Prahy do školy a potom i do zaměstnání a nikdy mi nádraží a obchodní dům nezevšednily. Vlaků jezdilo málo, ale každý cestující měl svůj oblíbený vagon, a tak jsme věděli, kdo bude v kuřáckém oddělení hrát karty a kdo v nekuřáckém číst knihu. Znali jsme se podle vidění a někdy i podle oblíbených autorů. V porovnání s dnešní dopravou to bylo cestování zdlouhavé, ale mělo i svůj půvab. Nemohla jsem uvěřit, že to nádherné nádraží odstřelí a zbude po něm jen vzpomínka a to nejen v mé mysli, ale určitě i u mnoha dalších bývalých cestujících. Vždyť jsme tam prožívali kouzelná setkání v době svého mládí. Když jsem začala hledat historii kolem stavby budovy, přesvědčila jsem se, že jsem si moc nevymýšlela, když mě tak okouzlila.
Nechala ho vystavět významná železniční společnost Rakouská severozápadní dráha roku 1876. Vznosnou architekturou vynikala zejména ústřední část nádražní budovy, jejíž průčelí bylo pojato jako klasický vítězný oblouk se čtyřmi sloupy, na nichž byly umístěny sochy znázorňující obchod, vědu, průmysl a hospodářství. Novorenesanční budova navržená architektem Karlem Schlimpem byla stavbou velkolepou. Honosně byly pojaty i vnitřní prostory odbavovací dvorany, kde byly znaky důležitých stanic severozápadní dráhy. Čekárna pro I. a II. třídu byla zařízena velmi elegantně; sedadla potažena zeleným sametem, mramorové stoly. Na stropě skvostné arabesky. Od roku 1919 neslo nádraží název Denisovo, podle francouzského historika a politika. V době nacistické okupace bylo nádraží přejmenováno na Vltavské a po únoru 1948 na Praha – Těšnov.
Posledním dnem provozu těšnovského nádraží byl 1. červenec 1972. Naposledy odjel vlak z nástupiště ve 23:40 do Lysé nad Labem. Dne 16. března roku 1985 po přenesení všech vzácných soch do depozitáře Národního muzea byla budova odstřelena.
Nádraží bylo hodnoceno jako úplně nejkrásnější ve střední Evropě.
Iva Feltlová
