Před prázdninami jsme vás vyzvali k hledání jakýchkoliv vzpomínek na zelenečské padlé v 1. světové válce. Dnes už je to jen jedenáct jmen na pomníku. Jedenáct osudů. Jedenáct příběhů lidí, kteří se nedožili konce první světové války. Jedenáct zelenečských obyvatel, kteří položili svůj život buď v rakousko-uherské uniformě, nebo v československých legiích. Moc o nich nevíme. A proto bychom si jejich osudy rádi připomněli u příležitosti 100. výročí vzniku Československé republiky.
Na naši výzvu jako první zareagovala paní Alena Raiserová ze Zelenče. Díky jejímu vzpomínání, fotkám a poslednímu dopisu od frontového kamaráda si tak můžeme připomenout první jméno na zelenečském pomníku. Je jím František Horeis, ovšem běžně je jeho jméno psáno také jako Horajs. Narodil se v roce 1898. Do války narukoval také jeho bratr Josef. Ten měl ale více štěstí a vrátil se domů a v Zelenči založil rodinu. Paní Alena je jeho vnučkou a žije v Zelenči, stejně jako její dvě děti s rodinami.
František Horeis byl před odjezdem na frontu v kasárnách v severočeských Postoloprtech. Odtud pravděpodobně odjel na ruskou frontu, kde se dostal do zajetí a pak jeho další kroky, jako dalších českých vojáků, směřovaly do našich legií. Jeho poslední stopy vedou do ruského města Livny ležícího téměř dva tisíce kilometrů od Zelenče. V Livny byl František Horeis na popud místního popa na měsíc uvězněn v tamním vězení. Podmínky ve vězení a špatná strava se podepsaly na jeho zdraví. Dva týdny po propuštění z arestu byl odvezen do nemocnice, kde bohužel v posledním roce války zemřel na souchotiny. Nepomohla ani rychlá pomoc jeho kamarádů, kteří intervenovali u ruských úřadů, když se dozvěděli o jeho uvěznění. Dopis o jeho smutném osudu přišel rodině až po válce. V dojemném psaní píše jeho kamarád Josef Macháček z Nového Strašecí, že byl František Horeis „takřka od hladu a v trestu usoužen“. Dopis je tak jednou z mála vzpomínek, které rodině Františka Horeise dodnes zůstaly. A pak také několik černobílých fotografií, které můžeme se svolením rodiny sdílet. František Horeis má svůj hrob až v dalekém Rusku. 
Další osud a další jméno na zelenečském pomníku nám pomohl poodhalit David Pastyřík ze Zelenče, který působí na Ministerstvu obrany. Tím jménem je František Hora, který se narodil v Zelenči v roce 1893. Na začátku války byl povolán k 35. pěšímu pluku rakousko-uherské armády. Padl už na podzim, 6. listopadu 1914 v Srbsku, skoro tisíc kilometrů od Zelenče v městečku Mionica.
Stavbu pomníku padlým iniciovaly zelenečské spolky v roce 1928, tedy deset let po konci 1. světové války. Tehdy již 4/5 obyvatelstva tvořili nově přistěhovalí lidé. Jak nám napsal pan Luděk Kudrna, index zelenečských padlých byl sestavován už tehdy velmi obtížně: „Nedovedu potvrdit vzpomínku dědka, ale snad Josef Chrpa (narozen 1896) a Josef Musil (1896) byli synové zemědělských dělníků ve Svémyslicích, Otto Růžička (1893) a Antonín Hřebíček (1893) byli Zelenečáci. Nejmladší z obětí války byl snad Václav Škréta (1900), syn koláře Františka Škréty, zemřelý na sklonku války na tehdy smrtící válečnou nemoc mladých lidí – chřipku.“
ZAPOMENUTÉ OSUDY A JMÉNA
A pan Luděk Kudrna ještě přidává i jména, která zřejmě na pomníku chybí. Pravděpodobně jde o zapomenutého padlého legionáře, který bydlel před válkou v Zelenči. „Jmenoval se Václav Trnka (1883) a zůstal nezvěstným v Rusku jako legionář 3. čs. střeleckého pluku Jana Žižky z Trocnova,“ dodává Jan Kudrna. Na pomníku pak podle pana Kudrny ještě scházejí další dvě jména: Josef Karbulka a Josef Velebil. Oba dva žili před válkou v Zelenči a tvůrci památníku na ně v roce 1928 zřejmě zapomněli. Josef Karbulka byl vojínem zeměbraneckého 8. pěšího pluku a byl úředně prohlášen za mrtvého 2. 5. 1918 v Rusku. Josef Velebil byl legionářem v Itálii. Zemřel sice až po válce, ale na následky TBC. Není blížící se 100. výročí založení republiky nejlepší příležitostí doplnit na zelenečský pomník i tato dnes již zapomenutá jména?
Není některý z padlých také Váš příbuzný – pradědeček nebo prastrýček? Máte doma staré fotografie, dopisy nebo jinou památku? Nebo znáte jejich často pohnuté osudy? Podělte se s námi o vzpomínky. Rádi bychom jejich polozapomenuté osudy připomněli. V říjnu bychom rádi uspořádali vzpomínkový večer na zelenečské padlé v 1. světové válce. Rádi bychom také jejich polozapomenuté osudy tady publikovali.
Ozvěte se nám, prosím, na redakce@zelenecskycasopis.eu nebo zavolejte na 603 537 958.
Hledáme jakoukoliv vzpomínku na ty, které známe už jen jako jména na památníku: Josef Novotný, Josef Setnička, Alois Setnička, Josef Musil, František Hora, František Horeis, Otto Růžička, Antonín Hřebíček, Martin Pešta, Josef Chrpa a Václav Škréta.
Ondřej Kopa
