Nahlédnutí do života občanů za časů minulých
Pokračujeme ve vyprávění paní Ivy Feltlové. Minule jste si mohli přečíst historii její rodiny, která je spojena s restaurací a řeznictvím U Strnadů. Dnes v jejím vyprávění navážeme a nahlédneme do života obyvatel v Zelenči mezi dvěma světovými válkami.
V Zelenči před válkou vznikly spolky, které změnily myšlení lidí a v domácím prostředí vytvořily podmínky pro společné zájmy a podporu národní hrdosti. Muži se scházeli s velkým nadšením v Sokole a jako dobrá parta pořádali s kapelou pana Musila veselice a taneční zábavy. Letní večery byly plné muziky. V hospodě hrála harmonika a hosté zpívali české písničky. Slavily se svátky Josefů, Františků, Anny a Marie a další… Parta Sokolů jezdila trempovat na Jizeru. Vozil je tam pan Kinzl, který jediný měl v Zelenči nákladní auto. Naložil je na korbu a ve Vestci na sokolských chatách se parta vyřádila. V té době bylo hitem poslouchat rádio, kterých bylo poskrovnu.
Parta zelenečských sokolů
V Zelenči byly tři hospody. U Strnadů byla jídelna a po celý den tam bylo k dostání teplé jídlo a uzenářské výrobky. U Lvů byl k hospodě přistavěn taneční sál a zázemí pro ochotnické divadlo. Pěvecký sbor s kapelníkem Musilem nastudoval s ochotníky operetu Sládci. Měla velký úspěch a několikrát se musela opakovat. Když se majitel místní továrny Tvrdík oženil s herečkou, nastěhovala ho jeho rodina místo do vily do malého továrního domku. Manželství bylo šťastné a paní Tvrdíková se ujala ochotníků v Zelenči a nastudovala s nimi několik krásných divadelních představení. Největší ohlas měla hra Babička. Kromě divadla se U Lva cvičilo a tančilo. Plesy byly jeden za druhým, od každého spolku. Nejveselejší byly karnevaly a babské bály. Sál plný masek uměla Musilova kapela pěkně rozdovádět. Hospoda U nádraží patřila manželům Maškovým. Pan Mašek byl starší člověk, vyzařoval z něho klid a rozvaha a ve stejném duchu vedl i svoji hospodu. Měl své stálé štamgasty, kteří chodili ve všední den na pivo a v neděli si přišli popovídat a zahrát karty. To se odehrávalo v místnosti za výčepem, kde byly karetní stoly. U nich byly pod deskou přihrádky na odkládání půllitrů, aby měli karbaníci obě ruce volné. Nad výčepem byla cedule, na ní vyobrazen velký pes a pod ním nápis: „Náš pes nechce dluhy žráti, proto nemohu vám na dluh dáti!“ Paní Mašková byla vždycky pěkně upravená, učesaná a s čistou bílou zástěrou. V kuchyni připravovala svačiny a když bylo potřeba, šla pomáhat i do výčepu. Pan Mašek se s ní oženil, když už měla syna Mansfelda.
Hospoda U nádraží
Mansfeld byl letcem v Anglii a válečným hrdinou. Po válce dělal pro děti přednášky ve školách a poslední den před jeho chystaným zatčením, po upozornění z Kbel, odletěl do Anglie, aby unikl komunistickému vězení. Hospoda měla velký sál, kde se promítaly filmy. Pro děti to v té době byly grotesky s Charlie Chaplinem a kreslené filmy s Pepkem námořníkem. Promítal je tam pan Krejča z Prahy. Pravidelně přivážel s filmem i Eskymo zabalené se suchým ledem v polštářích. Když jeho paní prodávala vstupenky, otevřela krabici s Eskymem a z ní se vyvalil bílý oblak studené mlhy. To byl zážitek!
Centrem obce byl prostor kolem kapličky, byl tam pomník padlých a odehrávaly se tam slavnosti a setkávání lidí při májích, poutích a posvíceních. Byl tam i koloniál, patřil nejprve panu Mašínovi a potom panu Kalcovskému, než si otevřeli krám ve vlastním domě. Obchod s koloniálním zbožím nabízel prodej základních druhů potravin včetně pečiva, ovoce, dováženého zboží, kávy, kakaa a koření. K sezónnímu zboží patřily třeba kvašené okurky, kyselé zelí, mák či ořechy. Pro děti zde býval výběr bonbonů a dobových pamlsků jako bylo mejdlíčko, sladké dřevo a pendreky.
Koloniál pana Mašína a Kalcovského
U nádraží stála trafika pana Hlinovského. Tam se daly koupit cigarety „Partyzánky“ nebo „Lípy“. Stály 2 koruny. Na stánku byla reklama pana Fialy na prodej paliva. Uhlířství pana Fialy a jeho živnost bylo důležité pro všechny obyvatele obce. Vjezd do dvora hlídali dva zelení železní draci. Ve dvoře byla stáj, nad jejímž vchodem byla hlava koně a před stájí stála nádrž s melasou. Koně měl pan Fiala dva a rozvoz uhlí s nimi prováděl pan Marek. Vyjížděl druhým vjezdem, který byl u kolejí, kde se uhlí vykládalo z vagonů a bylo tam na haldách. Tam byla i kancelář pana Fialy a za ní pak stála v krásně upravené zahradě vila rodiny Fialových. Odehrával se tam rušný společenský život, protože majitel byl vášnivý ochotník a zval si k sobě i herce z Prahy, mezi nimi Oldřicha Nového. V divadle se seznámil se svou manželkou, která byla opravdovou dámou. Byla nejen krásná, ale i hodná a milá a pro svého muže měla velké pochopení. Pan Fiala měl automobil značky Aero. Když s ním vyjel do vsi, rádi se za ním ohlíželi všichni, co ho potkali.
Trafika pana Hlinovského
Významným místem ve stejné ulici jako bylo uhlířství, byl i areál pana Schütze. Tam bylo vždycky veselo, protože veselý a vtipný byl i majitel. Do zelinářství se chodilo po vysokých dřevěných schodech a v prodejně byly dvě váhy. Decimálka, na které se vážily brambory. A kupecká váha, kde se na jedné straně kladlo závaží a na druhou stranu do velké násypné nádoby ovoce, které se pak přesypalo do papírových kornoutů nebo do přinesených tašek. Paní Schützová měla ráda děti, při nákupu zeleniny nebo ovoce rozdávala navíc třešně nebo jahody Pan Schütz často mluvil ve verších a říkankách, nemusel o nich přemýšlet, chrlil je ze sebe při jakékoliv situaci. Na vratech měl vzkaz pro zákazníky: „Boží oko dobře vidí, jak ti lidé Schütze šidí. Kdo kupuje u Schütze, spokojen je nejvíce. Takové pytle mám, za 10 korun jeden dám.“ Na dvoře, kde byl prostor pro sběr surovin, stálo letadlo, které spadlo na pole poblíž obce. Byl to bombardér Junkers. Když komunisté areál zabavili, stála vedle letadla i veliká mírová holubice zhotovená podle Pabla Picassa. Vezli ji komunisté na alegorickém voze v prvomájovém průvodu a pak ji dali do sběru. Obojí nechal pan Schütz dětem na hraní.
Zeleneč byl obcí plnou obchodníků a řemeslníků. Kolem hlavní ulice byl jeden krám vedle druhého:
pekař – SVOBODA, KNOR; řezník – STRNAD, MALÝ; mlékárna – POLÁKOVÁ; cukrárna – NÝVLTOVÁ; holič a kadeřnice – BOBEK, BOBKOVÁ , FLÍBR, FLÍBROVÁ; holič – SÁDOVSKÝ; textil – ZIKMUND; koloniál – VÁVRA, MAŠÍN, KALCOVSKÝ, DVOŘÁK; drobné zboží – TOTH; domácí potřeby – VRBA; pražírna kávy – FUIDL; drogerie – HEROLD; zelinářství – BRADÁČEK, SCHÜTZ; trafika – HLINOVSKÝ, ŠKRÉTA; výroba betonových skruží – JANÁK; stavitel – JONÁŠ; zahradník – BUŠEK; papírnictví – ŠPAČEK.
Řemeslníků, kteří poskytovali služby a neměli v domě krám, bylo také hodně:
sedlář – DOKTOR; kominík – VODĚRA; truhlář – ŠKRABÁLEK, WURTZ; kovář – PETRÁČEK; švec – HÁSSA, ANTON; lakýrník RŮŽIČKA; auto-sanita – LUKEŠ; autodoprava – KINZL; tesař – ŠKOPEK; čalouník – JAROLÍM; pokrývač – ŠEVČÍK; kožešník – LIPENSKÝ; klempíř – MATERNA; platnéř – SILOVSKÝ; elektrikář – ENC, TIETZ; kloboučnice – SCHENKAPAULOVÁ; porodní asistentka – ENCOVÁ; opravář kol – HRNČÁL; krejčí – JIRKA, NEUDERT; malíř pokojů – MALETÍNSKÝ.
Některá jména jsou Vám asi známá i dnes. Všední život v obci byl plný práce a starostí o hospodářství nebo živnost a rodinu. Žilo se skromně, nakupovalo se u sedláků i v krámech a lidé si navzájem pomáhali.
Iva Feltlová
