Jako malý kluk jsem vždy s úžasem a ohromením poslouchal, když jsem u babičky v kredenci našel nějakou starou fotografii a ona začala vypravovat. Jestli vás to zajímá, povím vám příběh jejího otce Václava, mého pradědy. Příběh starý téměř sto třicet roků, který si babička spolu s jinými veselými příběhy v třicátém roce minulého století přivezla s sebou do Zelenče z rodných Kasejovic. Věřte, nevěřte, ten příběh se skutečně udál.
Václav Drnochod (1867–1928) byl kolářským a kočárnickým mistrem v Kasejovicích u Nepomuku (Plzeň). Kolářskému řemeslu se vyučil u svého otce Josefa. Kolářství bylo krásné, ale vyžadovalo velkou fyzickou zdatnost. Se vznikem a rozvojem automobilizmu kolářské řemeslo vymizelo. Tatínek Václav často vzpomínal na svá veselá učednická a tovaryšská léta v Čechách, Horních Rakousích i Bavorsku.Na „Modré pondělí“ (také se říkalo německy blauer Montag), každoroční pohyblivý druhý den předvelikonočního týdne, bylo podle tradice zapovězeno pracovat. Ale modrá pondělí v prostředí kolářských učedníků a tovaryšů určitě neměla nic společného s katolickými zvyky. Z německého prostředí převzatý zvyk držení modrých pondělků, tehdy ještě tradičně dodržovaný a slavený mnohokrát v roce, charakterizovaný malou chutí k práci a velkou chutí k zábavě a alkoholu si řemeslnická mládež uměla užít. Někdy se také říkalo, že modré pondělí bylo nazváno podle modřin a monoklů ve tvářích zpumprdlíkovaných chasníků, které si vzájemně způsobili v opilosti.
Když Gottlieb Daimler (1834–1900) v roce 1886 v Německu postavil jako historicky první na světě automobil se spalovacím motorem, tatínek babičky byl kolářským tovaryšem u mistra ve Spáleném Poříčí na Plzeňsku. Na tovaryšskou zkušenou jej tam poslal jeho otec, kolářský mistr v Kasejovicích, aby syn Václav jednou mohl převzít jeho živnost. Pantáta měl ve Spáleném Poříčí dobré osobní a obchodní kontakty, neboť z tamního panství s rozsáhlým lesním hospodářstvím, které bylo již od poloviny 18. století v majetku Metropolitní kapituly sv. Víta v Praze, pravidelně pro svoji kolářskou výrobu odebíral to nejlepší houževnaté dřevo, zejména dubové, bukové, javorové a jasanové. Během pobytu ve Spáleném Poříčí se Václav spřátelil s učitelem Bohumilem Dejmkem, s nímž bydlel společně v bytě u jeho příbuzného kováře Bohumila Schellingera, který pro jeho kolářského mistra dodával a montoval obruče, nápravy, pružiny, řetězy, aj. díly k vozům a kočárům. U Shellingerů se Václav také poprvé setkal s konstruktérem automobilů ing. Daimlerem, který tam občas přijížděl ze Švábska za návštěvou rodinné přízně se Schellingerovými a Dejmkem.
Později, již jako učitel obecné školy na Chvalech u Horních Počernic, se Bohumil Dejmek jednou domluvil s inženýrem Daimlerem, že až přijede do Prahy, předvede tady ten svůj automobil. Pokusil jsem se zrekonstruovat jejich tehdejší itinerář. S automobilem se vypravili po říšské silnici (Kaiserstraße) přes Počernice do Čertous a dál po hrázi Podsychrovského rybníka přes Sychrov a Novou Hospodu do Nehvizd. V Nehvizdech obraceli cestou přes Mstětice, Zeleneč, Dehtáry a Radonice do Chval. Zpáteční cesta tehdy vedla nezpevněným terénem po mezích a bahnem polních cest. Když nahlédneme současnou optikou a změny v krajině, museli za rybníkem v Zelenči odbočit po současné Polní ulici a pokračovat polní cestou směrem k Dehtárům, kde křižovali nynější trasu D 10.
Z té cesty se vrátili od hlavy k patě promočení a zaneřádění bahnem. Dejmek byl i přesto zážitkem z té velkolepé jízdy zcela nadšený. Inspirován jízdou tím naším bahništěm potom zanechal učitelského povolání a pustil se do konstruování a zdokonalování kolových zábran, které by chránily před bahnem a kamením. Novátorská konstruktérská práce jej tak uchvátila, že se rozhodl opustit s tehdejší velkou vystěhovaleckou vlnou na počátku století domov na jižním Plzeňsku a odešel do Severní Ameriky. V Detroitu nastoupil u Forda, kde mj. také konstruoval první automobilové blatníky.
Napsal jsem jednu veselou vzpomínku mojí babičky. Během psaní článku ve mně uzrál názor, že u počátků motorizace světa určitě muselo být to naše zelenečské bahno. A samozřejmě ta obdivuhodná 3D trojka Daimler – Dejmek – Drnochod.
Luděk Kudrna
