Naposledy jsem jej spatřil někdy v roce 1985. Poničené ohněm k nepoznání leželo na rumišti v dnešním sportovním areálu SK Zeleneč, kde tehdy v navážce skončila převážná část spáleniště starobylého místního hostince se sálem U Lva. Noční požár 10. prosince 1978 vzniklý vzplanutím stropní konstrukce od komínového tělesa v objektu sálu domu č.p. 22 zničil výčep, kuchyň, lokál a sál nazývaný Sokolovna. Pamětníci určitě vzpomenou na tu příjemnou radiaci tepla z obrovských kamen v zaplněném sále Sokolovny. Bohužel starý komínový sopouch jednoho dne dosloužil.
Restaurace shořela v době, kdy byla od roku 1957 jejím vlastníkem a provozovatelem Jednota, lidové spotřební družstvo v Říčanech u Prahy. Historie tohoto zaniklého, kdysi životem tepajícího místa v Zelenči, je ale košatá.
Prvně zde zmiňovaná stávala dominikální, neboli panská hospoda v roce 1769 prodaná Matěji a Marii Šimůnkovým. V té době, v letech 1771 a 1772, řádil v Čechách velký hladomor a k řešení hladomorů císařovna Marie Terezie vedla kampaň za pěstování tehdy málo známých brambor. Za selských bouří v roce 1775 vznikl zápis hlášení brandýského hejtmanství. Vzbouřenci táhnoucí na Prahu přes zdejší vesnice nutili sedláky k připojení se k rebelii. Václav Novák z Opočnice (Poděbrady) spolu s jinými bránil poddaným v obci Zeleneč na robotu nastoupit, nutil je připojit se k rebelii, jinak že jim vypálí stavení. Možná ten náš požár byl jen vyplněním té 200 let dřímající staré Novákovy hrozby.
Plakát z roku 1927
Od té doby se zde střídali, nejčastěji dědičně, majitelé a provozovatelé hostinské živnosti. Vlastnictví domu bylo vždy svázané s koncesí k provozování živnosti hostinské a výčepní. Od počátku 20. století až do roku 1925 tady živnost provozovala řeznická rodina Čadilů. Za Josefa a Anny Čadilových se v roce 1910 konal slavný Sjezd hasičské župy SDH Brandýs nad Labem.
V letech po první světové válce za hostinských Josefa Kopeckého a Václava Lva staršího a mladšího se zde konaly nesčetné kulturní a společenské akce místních spolků TJ Sokol, Čsl. obce legionářské, Sboru dobrovolných hasičů, divadelníků, politických stran, školy a jiných. Václav Lev byl sám činovníkem spolku TJ Sokol a jeho zdejším hlavním sponzorem. V době protektorátu byl aktivní v ilegálním hnutí protinacistického odporu. V té době se tu konal památný koncert Kmochovy dechové kapely z Kolína. Velký sál s pódiem a zázemím hostince byl až do požáru v roce 1978 místem, kde generace místních obyvatel prožívaly nezapomenutelný obecní společenský život, mnozí od dětských let až do seniorského věku.
Plakát z roku 1928
Plesy, bály, zábavy, veselice, šibřinky, tancovačky, muziky, besídky, dětské karnevaly, společenské čaje mladých, divadelní představení, sportovní a politické akce, rekruti, báby, myslivci, hasiči. Vzpomínka na ty neopakovatelné Silvestry a myslivecké bály s velkolepými tombolami. Místo mnoha loučení i návratů, veselých i tragických životních příběhů. Hospodská kuchyň dříve nabízela celoroční provoz. Zastavovali se tady povozníci, úředníci nebo četníci či vojsko, dělníci i cesťáci a samozřejmě štamgasti, pijani a mariášníci. Vzpomínám si na ilegální pivaře v modrých teplákách z šedesátých let, kteří potají polní cestou přicházeli po vyhlášené večerce v kasárnách 1. silničního stavebního praporu na Bílém vrchu (Čertousy). Nebo jak místní rekordman udělal 30 kusů za letní večer. V meziválečném období se točil Staropramen, v poválečném Kozel, světlé i tmavé. Také se chodilo pro lahváče a pivní preclíky, pro lahve se muselo přes dvůr a po schodech do klenutého historického pivního sklepa. Lahvové pivo pro chlapy a pro děti chuťově neopakovatelné dobové limonády. Samozřejmostí byl biliár, kulečník, karty a letní zahrada s chladivým stínem vysokých stromů. Po zábavách bylo občas nutné opravit okna, židle nebo tága.
Plakát divadelního představení z roku 1928
Výčepní okénko bylo tak slavné, že několikrát zasáhlo do místních dějin. To okénko jsme všichni osobně znali od dětských let. Bylo umístěné mezi vstupními dveřmi do objektu restaurace a dveřmi do lokálu při příchodu ze dvora. Provoz okénka zajišťoval výčepní pan Václav Lev přímo od pípy. S veledůležitým posláním většinu z nás dětí k němu vysílali naši tátové a dědové, se džbánem pro točené pivo. Jasně že se cestou tajně upíjelo. Koncem padesátých let inspirovalo místní novinářský výkvět k názvu obecního časopisu „Zelenečské okénko“. Život toho obecního časopisu byl ale jepičí. Byly problémy s absencí tvůrčích autorů, hledáním témat a zajišťováním tisku. Právě štamgasti od Lva jako první začali používat pro časopis hanlivý název, který podle nich výstižněji charakterizoval jeho dobový obsah – Zelenečská prdelka. Pro časopis to předznamenalo rychlou politickou smrt.
Článek je malou vzpomínkou za všechny U Lva v Zelenči odkojené.
Luděk Kudrna
