To, že je v Zelenči velmi činorodý školský nebo ekologický spolek, jste asi už zaznamenali. Ale víte, že je tu také aktivní spolek seniorek? Není to sice spolek v tom pravém slova smyslu, ale o to více se mají všechny jeho členky k světu.
Všechno začalo před dvaceti lety. V roce 1998 odešlo 13 spolužaček ze zelenečské školy do důchodu. Iva, Helena, Marcela, Hana, Alena, Ála, Jiřina, Jířa, Květa, Zdena, Věra, Sonja a Milena. Rok narození 1941 až 1942. Nejprve spolu začaly společně cvičit jógu, postupně začaly podnikat výlety do blízkého okolí i vzdálenějších míst.
Celých dvacet let si přitom vedou kroniku, do které zapisují všechny společné zážitky. „Dělala jsem předsedkyni třídy, a tak mi to zůstalo i v důchodu,“ popisuje začátky spolku paní Iva Feltlová a pokračuje: „Udělaly jsme si plán akcí a rozdělily jsme si povinnosti, které bylo potřeba vykonávat, aby spolek fungoval pro radost všem zúčastněným.“
Každý měsíc navštívily výstavu nebo se společně vydávaly na místa v blízkém okolí, která v nich vyvolávala vzpomínky na dětství. Svoje vzpomínky nechtěly nechat zapadnout, proto velmi poctivě zpracovaly historii svých rodin a míst, kde žily. Ve společné kronice se například dočtete, jak vypadal Zeleneč před válkou, jak se učilo v místní škole, nebo co všechno se v Zelenči až do dneška změnilo. Je úžasné číst příběhy jejich rodin, ať už patřily ke starousedlíkům nebo se do Zelenče přistěhovaly. Na stránkách Zelenečského časopisu bychom Vám v budoucnu některé z těchto příběhů s laskavým svolením autorek rádi představili.
Seniorky se stále scházejí jednou týdně na hřišti v klubovně. Každé první pondělí si navíc zajdou společně popovídat do Zélandu. Pomáhají si a drží se společně nad vodou, když je některá z nich nemocná. Vždycky na sebe myslí. Stále společně něco tvoří. Jejich práci nakonec můžete v Zelenči vidět při nejrůznějších dílnách. Jedna z nich, Helenka Maletínská, maluje i obrazy. Všechny si také v Zelenči zasadily svůj strom. Na tomto svém „paloučku“ se setkávají každé Vánoce, společně ozdobí stromky a nadělují si dárky.
Jak samy píší ve své kronice: „Podzim života si užíváme díky vnitřní rovnováze, kterou ve svém společenství dokážeme udržovat. Pokud máme příležitost sdílet společně svoje nové životní zkušenosti a projevovat svoji laskavost a shovívavost k ostatním, jsme šťastné!“ Před jejich celoživotním přátelstvím smekáme a přejeme jim pevné zdraví!
Ondřej Kopa
