Brandýská farnost má od začátku prázdnin nového administrátora. Čtyřicátník Milan Kačaljak k nám přišel ze slovenského Svitu. Setkat se s ním můžete i každý nedělní podvečer na mši svaté ve svémyslickém kostele. My jsme si s ním povídali během jednoho pátečního odpoledne na brandýské faře.
Co Vás do Brandýsa přivedlo?
Do samotného Brandýsa rozhodnutí pana biskupa. Ale pokud jde o to, jak jsem se dostal do Čech, tak to byl možná výsledek mých modliteb a přání se posunout někam, kde mě ještě může Pánbůh vést. Modlil jsem se Pompejskou novénu a když jsem ji po 54 dnech končil, tak mě napadla myšlenka ozvat se nitranskému biskupovi. A při setkání s ním zase jej napadlo, že pomocný pražský biskup Zdeněk Wasserbauer hledá kněží do pražské diecéze. A mně to přišla jako hezká myšlenka, protože Česko stále považuji, nejen kulturně, za velmi blízké prostředí.
Jak se tady cítíte? Hned přes řeku máte jedno z nejposvátnějších českých míst…
Když jsem si poprvé prohlížel svoji farnost, tak na mě na internetu vyběhlo, že je to centrum romantiky. To jsem si říkal, fíha, do jakého místa to jdu… Nejen kvůli zámku, ale i to, že se tady seznámila Marie Terezie se svým manželem Františkem Lotrinským. A až poté jsem přišel i na svatého Václava a Starou Boleslav, ale také na blahoslaveného Karla. Je to pro mě opravdu vzácné.
Kostel Obrácení sv. Pavla v Brandýse nad Labem
Byla hodně velká změna přijít z podtatranského Svitu do Brandýsa v blízkosti Prahy?
Změna to určitě byla, ale jestli tak velká, to si nemyslím. Já mám rád pastoraci ve městě, protože mi přijde daleko rozmanitější. A velmi rád se potkávám i s lidmi, kteří jsou třeba nevěřící, ale jsou otevření, takže si dokážeme povídat, i když máme jiné názory. To je mi velmi blízké a mám to rád. Je rozdíl samozřejmě v tom, že tady chodí do kostela méně lidí než na Slovensku, ale na druhé straně mě velmi těší, že lidé tady naslouchají. Aspoň tak to vnímám u lidí, kteří do kostela v mé farnosti přijdou. Opravdu si ten celý čas vyhradí na to, aby tam byli celým srdcem.
Na co budete chtít navázat v práci Vašeho předchůdce, pana faráře Hurta?
Určitě chci pokračovat v dětských mších. A také budu rád pokračovat ve farní kávě , která tady bývala každý měsíc. A samozřejmě jsem taky slyšel o velmi úspěšné Noci kostelů.
Ve své farnosti máte i několik vesnic. Jak se Vám líbí Svémyslice a jejich kostel?
Všechny kostely v mé farnosti jsou velmi hezké. Ten svémyslický je také pěkný a navíc má zajímavou historii. Překvapilo mě, že kromě farského kostela v Brandýse, není nikde mikrofon. Všude musíte mluvit nahlas a já jsem byl známý tím, že mluvím docela tiše. Takže se tady i učím mluvit nahlas a výrazněji. U Svémyslic se mi líbí, že ten kostel se využívá třeba i na koncerty a je tam velmi dobrá akustika. Teď se tam dokonce bude i natáčet seriál.
Jaké máte nejbližší plány?
Přiznám se, že úplně nějaké velké plány ještě nemám a ani to není úplně můj styl. Čím chci začít je pravidelná modlitba. Už teď se modlíme pravidelně před svatou mší svatý růženec. Věřím, že se dostaneme i k tomu, že budou častější adorace. Jak říkal Jan Pavel II., že všechno by mělo začít na kolenou. Časy mší jsou mírně posunuté, třeba ve Svémyslicích každou neděli odpoledne v půl páté a v Brandýse jsme posunuli mše na sedmou večer. Navíc je ještě sobotní večerní mše. Snažili jsme se vyjít vstříc lidem, kteří pracují, aby tu mši stihli.
Jste poměrně mladý, jak dlouho tady plánujete zůstat? Pokud to jde vůbec plánovat…
Žádné plány nemám, ale dokud bude chtít Pánbůh, tak tady chci zůstat.
Ať se Vám u nás líbí!
Ondřej KOPA
