Je tady nový školní rok. Pro Jiřího Ptáčníka už třetí, který stráví v ředitelně zelenečské základní školy. Hned na začátku se musel vyrovnávat s covidem a také s integrací ukrajinských žáků. Proto věří, že letošní školní rok už bude „normální“. Do školy letos bude chodit 520 žáků. Jak škola zvládla uvolnění tříd u rybníka a kde vzít dobré učitele? I na to jsme se ptali v našem tradičním rozhovoru na začátku nového školního roku.
Jaký bude ten letošní školní rok? Pro Vás už třetí v Zelenči…
Myslím, že lepší než ty předchozí a moc se těším na další výzvy. Doufejme, že bude především klidný a nepřijde zase nějaká mimořádná událost, která nás potkala v každém předchozím roce. Máme teď v hlavě spoustu projektů, které buď finišujeme, nebo jsou ve fázi velké rozpracovanosti. Takže věřím, že to dětem přinese spoustu radosti, svobody a bezpečného prostředí. Pro rodiče to pak bude znamenat snad i méně starostí a možná i jednodušší administrativu ve spojení se školou.
Do školy se od rybníka vracejí první třídy. Budete mít dostatek učeben?
Rozhodnutí opustit učebny u rybníka padlo na základě analýzy současné, ale i budoucí situace školy. Snažili jsme se vytvořit nějaký plán i s ohledem na to, kolik se rodí nových dětí v Zelenči nebo ve spádových obcích. Museli jsme udělat i nějaké kompromisy. Více specializovaných učeben bylo potřeba už v letošním školním roce, některé plány tak budeme muset o rok nebo dva odložit. S počtem dětí, které budou do naší školy chodit, jsme pro letošní rok v pohodě a učeben bude dostatek.
Jaké plány jste museli odložit?
Obecně chybí odborné učebny, ale daří se nám je, i s podporou obce, budovat. Máme novou počítačovou učebnu, která sice nahradí tu starší, ale bude už modernější a bude mít prostor pro robotiku, 3D tisk a podobně. Doufám, že v průběhu podzimu budeme mít novou přírodovědnou laboratoř. Ale chybí nám pořád dílny, místo na hudební výchovu nebo na výtvarný kroužek. To jsou ty plány, které se omezí, ale není to nic stěžejního.
Na nové přírodovědné učebně se stále pracuje
Jak se rozdělují jednotlivé ročníky do učeben?
Snažíme se, aby to vycházelo z nějakého logického klíče. Jednak, aby učitel neběhal o přestávkách z jedné strany školy na druhou, protože jen pro zajímavost z nejzazší učebny do druhé nejzazší učebny to máme skoro půl kilometru. Potom to musí mít navazující logiku na jídelnu, výdejnu a šatny. A pak musí mít rozdělení tříd také nějakou návaznost na jazykové a další odborné učebny. Samozřejmě největší limit je velikost učeben, na hlavní budově jsou třídy vyloženě malé, kam se vejde maximálně 25 žáků. Takže jak nám děti rostou, stěhujeme je do větších tříd.
Změní se nějak v tomto školním roce výuka a školní vzdělávací program?
Čeká nás změna školního vzdělávacího programu. Ta nejzásadnější je zavedení digitálních kompetencí a nové informatiky. Žáky tak čeká výuka informatiky hodinu týdně už od čtvrté až do deváté třídy. Proto jsme potřebovali novou počítačovou učebnu, protože chceme děti učit informaticky myslet, ne pouze ovládat počítač jako takový. Snažíme se je připravit na budoucí práci, která je čeká.
Co školní a třeba klasifikační řád. Nezasloužil by si nějakou změnu?
Školní řád se změní v části týkající se hodnocení. Budeme prostě více reflektovat potřeby našich žáků a měla by se zhodnocovat také například práce doma nebo nějaká online spolupráce, protože někdy musí děti pracovat i vzdáleně. Budou to drobné změny, které musí korespondovat se stávající legislativou, což je ale někdy složité. A máme ještě jednu změnu, což spíše souvisí se vzdělávacím programem, a to bude nový předmět Etická výchova. Je to vlastně prostor pro třídnické hodiny, který souvisí s novým školní programem KiVa, který u nás na škole zavádíme a měl by nám pomoci vytvořit ve škole bezpečné prostředí bez šikany. První až třetí třídy to budou mít jako součást českého jazyka. Od čtvrté dále to už budou opravdu třídnické hodiny, kdy ve čtvrtek první hodinu budou mít všechny třídy tento předmět, ve kterém třídní učitelé budou komunikovat s dětmi tak, abychom tady vytvořili co nejlepší prostředí.
Školu bohužel opustili někteří učitelé. Podařilo se je nahradit?
Člověka nenahradíte, protože každý má svůj osobitý styl. Odešel pan učitel Jireš a Suchánek a bohužel do důchodu odešel také pan učitel Hubáček. Mrzí mě, že odchází chlapi, ale chápu jejich cestu vyzkoušet zase něco nového a novou výzvu. Nově přišla paní učitelka do první třídy a zvětšili jsme úvazek u několika učitelek, které měly původně jen částečný. Také přichází nový pan učitel na informatiku a zeměpis. Takže se nám to podařilo vše vykrýt a učitelé nám nechybí.
Jak je dnes vlastně složité sehnat „dobrého“ učitele?
Je to složitá situace a moc si neumím představit budoucnost, kdy okolo nás vznikají nové školy a těm školám hrozí, že tam nebude mít kdo učit. Já bych například rád sehnal aprobovaného matikáře, ale tito lidé nestojí za dveřmi, jak se dříve říkalo. Je to těžké, obecně se nám se to ale zatím daří. Je to často také o náhodě a známostech.
Je pro Vás ještě téma covid a dohánění nějakých mezer ve výuce?
Nemyslím si, že je to za námi. Děti zůstávají poznamenány na psychice a způsobu učení. Ročník, pro který byl covidem v tomto ohledu nejvíce zasažen, teď odešel na střední školy. První vlna covidu je zasáhla ve chvíli, kdy se měli naučit se učit. I mezi současnými žáky ale stále něco z toho zůstává, a budeme s tím muset ještě pár let bojovat.
Loučení s deváťáky na konci loňského školního roku
Příští rok bude zřejmě opět náročný pro deváťáky. Co pro ně bude dělat škola, aby se dostali dál na střední školu?
Tuhle otázku si společně dáváme každý rok a já jsem rád, že každý rok můžu přijít s něčím novým. Mám radost, že se to daří, protože úspěšnost našich žáků byla nakonec skvělá a my se v našem regionu pohybujeme v horní části úspěšnosti škol. Dosavadní kroky – začít s žáky a jejich směřováním a také s rodiči pracovat už v osmých nebo i sedmých třídách – jsou z pohledu zpět úspěšné a je to velký pokrok od prvního roku, kdy jsem do Zelenče nastoupil a trošku jsme se hledali. Funkční cesta je s žáky začít pracovat co nejdříve tak, aby si opravdu hledali tu správnou školu, která je pro ně stvořená a současně si i uvědomili svoje kvality, se kterými mohou uspět. Zároveň letos posilujeme výběr volitelných předmětů například o cvičení z českého jazyka.
A protože tento rozhovor už děláme potřetí, tak tedy i potřetí, jaké máte přání do nového školního roku?
Já si stále přeji, aby sem chodily děti rády a aby tady zažívaly radost a cítily se tady bezpečně. A tím myslím hlavně to, že si ve škole začnou uvědomovat, že jsou svobodnými lidmi, kteří mohou vyjádřit svůj názor a rozvíjet se v tom, v čem jsou dobří. Chtěl bych, abychom všichni pochopili, že škola není jen o známkách, ale o dětech samotných a jejich posouvání dopředu.
Ondřej KOPA
