Správa školství dříve spadala pod moc církevní, až později se školních záležitostí ujal stát. Historicky byla obec Zeleneč správou věcí církevních – přifařena a správou školství – přiškolena k obci Svémyslice. Dlouhou cestu ke vzniku samostatné školy v Zelenči v roce 1945 lze směle přirovnat k biblické kalvárii, jako komplikacemi přerušovaný a přes třicet let trvající proces odškolení ze Svémyslic.
Ve školním roce 1911–1912, při jednání místní školní rady odmítli její členové ze Zelenče, konkrétně starosta obce František Smolík a rolníci Karel Holub s Antonínem Borovičkou, podpořit usnesení rady o dalším rozšíření školní budovy ve Svémyslicích. Naopak vyzvali ke zřízení samostatné školní expozitury (pobočky) v Zelenči. Po následujícím komisionálním změření docházkové vzdálenosti do školy, od strážních domků u železniční dráhy v Zelenči až ke školní budově ve Svémyslicích, byl požadavek obce Zeleneč zamítnut. V době 1. světové války a ekonomicky složitém prvním poválečném desetiletí došlo k utlumení procesu odškolení. Po vzniku Československé republiky, zejména od poloviny dvacátých let, v obci nastal velký stavební rozvoj s nárůstem počtu obyvatel. Opětovně se otevřela diskuze o nutnosti samostatné školy v Zelenči, především z důvodu omezené kapacity školní budovy. Potřebám obyvatelstva v Zelenči také neodpovídala původní organizace s přiškolením do Svémyslic. Počet školáků ze Zelenče absolutně převyšoval počty dětí ze Svémyslic a Dehtár. Rovněž dopravní obslužnost obce železnicí, s dojížděním většiny nových obyvatel do Prahy, změnila ustálené zvyklosti života v dříve převážně zemědělské obci.
Jak je známo z učebnic dějepisu, všeobecnou školní docházku zásadně a pokrokově deklarovala svým výnosem císařovna a česká královna Marie Terezie v roce 1774. Byl položen základ vzniku veřejného školství pro široké vrstvy obyvatel, negramotnost byla brzdou společenského rozvoje a ekonomiky monarchie. Ve Svémyslicích byla škola zřízena při farním chrámu sv. Prokopa. Podle záznamů ve starých kronikách lze najít zmínku z roku 1788 o školní výuce dětí ze Zelenče, Svémyslic a Dehtár učitelem Matějem Melicharem z Dehtár ve školní světnici zřízené na faře. Ještě předtím výuka probíhala střídavě a kočovně v jednotlivých obcích a staveních, kam děti i učitel docházeli. První samostatná školní budova na zdejší farnosti pocházela až z roku 1841, za působení lokálního faráře Antonína Březiny. Jedním z důvodů k ukončení provozu školy na faře ve Svémyslicích s potřebou postavit samostatnou budovu bylo také, jak je uvedeno v kronice, „aby se konečně ulevilo místnímu faráři od těch muk, které od božího rána až do večera zakoušel, musiti slyšeti to vrzání, bouchání, křik a potom i muzicírování… “. V tom roce učitelské a správcovské místo zastával Vojtěch Procházka. Vrchnostenský školní patronát vykonávala vrchnost z panství v Jirnech. V roce 1848 zaniklo dominium jirenské a Zeleneč přestal být podřízen vrchnostenské správě z Jiren. V roce 1850 byl zrušen Kouřimský kraj, územní správa převedena do Prahy a okres Brandýs nad Labem. Později, za správce a řídícího učitele Josefa Tomečka, byla u školy upravena zahrada a v roce 1880 proběhla přestavba s rozšířením na dvoutřídní školu. To již správu školství vykonával stát prostřednictvím ministerstva, zemské školní rady a okresních školních rad. Okresní radě předsedal c. k. okresní hejtman, dozor nad školami vykonával c. k. okresní školní inspektor z Brandýsa nad Labem. V obci Svémyslice byla zřízena místní školní rada, které předsedal starosta obce a zasedali v ní správce školy, lokální farář a volení zástupci z přiškolených obcí. Trochu více o společné historii školy si můžete přečíst ve starším článku „Do Svémyslic! …Přifařeno, Přiškoleno.“
Samostatná školní budova v Zelenči, prozatím jen expozitura Obecné školy ve Svémyslicích, byla zřízena až v roce 1934 ve Školní ulici v č. p. 2. Jednání obecního zastupitelstva ke zřízení školy intenzivně probíhala pod vedením starosty Josefa Radila od druhé poloviny dvacátých let. Počátkem roku 1931 se o školu zasloužili především členové zakládacího výboru Odboru pro postavení školy v Zelenči s předsedou Pavlem Kučerou. Ten musel vyřešit a snášet obrovské těžkosti při jednáních s Okresním školním výborem, s místními vlastníky pro získání vhodných nemovitostí, financování, ale zejména neúnavně bojovat proti odmítačům a škarohlídům, kteří vzniku samostatné školy v Zelenči nepřáli. Při tom je vedlo skálopevné přesvědčení, jak významné a výsostné místo škola zaujímá v obecní komunitě. Zároveň vnímali svoji odpovědnost a důvěru od občanů, z nichž mnozí poskytli na novou školu finanční dary. V roce 1934 obec koupí od statkářské rodiny Novákových získala nemovitost č. p. 2, kterou stavebně upravila pro potřeby školy a obecního úřadu. Obecní úřad, od roku 1945 Místní národní výbor, v budově školy sídlil ještě do roku 1960. V roce 1945 bylo výnosem Zemského národního výboru v Praze s platností od 1. listopadu 1945 provedeno odškolení (osamostatnění) dvoutřídní školy v Zelenči. V roce 1948 byla výuka ve škole rozšířena o třetí třídu. Obecná škola, od roku 1948 Národní škola, od roku 1960 Základní devítiletá škola s 1.–5. postupným ročníkem byla předchůdkyní dnešní Základní školy v Zelenči.
Závěrečný zápis z jednání Odboru pro postavení školy v Zelenči z 30. března 1934
Prvním řídícím učitelem samostatné školy v Zelenči byl Oldřich Pavlík (1904–1990). Ten nastoupil koncem roku 1938 do zelenečské školy jako zatímní učitel v rámci umísťování uprchlých státních zaměstnanců ze Sudet, z odtrženého území pohraničí Československé republiky. Rodák z Krupé u Rakovníka byl absolventem učitelského ústavu v Žatci. Před příchodem do Zelenče působil jako správce školy a řídící učitel na Podbořansku. Od 1. září 1940 byl ustanoven řídícím učitelem Obecné školy ve Svémyslicích (Volksschule) s expoziturou v Zelenči. Bylo to v nelehkém období Protektorátu Čechy a Morava, kdy se musel kromě jiného vypořádat s údělem sloužit v čele školy jako instituce. Od svého příchodu do Zelenče se stal velmi oblíbeným učitelem, nadaný pedagogickými schopnostmi, s novátorskými postupy a organizátorskou činností. Při veřejném projevu působil vždy kultivovaně a přesvědčivě. Byl aktivní ve společenském a kulturním životě v obci, předsedal místní Ochotnické scéně v Zelenči, působil v letopisecké komisi. Ochotnické divadlo pod jeho vedením, tedy v časech protektorátní nesvobody, zažívalo vrcholné období. V revolučních dnech na konci války spolupracoval s Revolučním národním výborem, který sídlil v kanceláři obecního úřadu v budově školy.
Rok 1948 přinesl do Zelenče v rámci tzv. „vítězného února“ nové politické poměry. Dne 27. února byl při MNV v Zelenči ustaven Akční výbor Národní fronty s předsedou Emilem Šorfou, který k 1. březnu 1948 pana řídícího učitele Pavlíka ze školy nemilosrdně „vyakčnil“ (odvolal). Pomocnou ruku v této bezprecedentní situaci okamžitě nabídnul místní pekař Karel Svoboda, který panu řídícímu poskytl náhradní zaměstnání. Naštěstí na konci roku 1948 odcházel do důchodu řídící učitel Václav Písařík v sousedních Jirnech, kam poté O. Pavlík jako ředitel Národní školy dlouhých patnáct let ze Zelenče dojížděl, zpočátku na motocyklu. Do školy v Zelenči se ještě krátce vrátil v roce 1963, na sklonku svého celoživotního pedagogického působení. Když po skončení školního roku 1965/66 odcházel do starobního důchodu, při té příležitosti si v zápise k jeho zelenečskému údělu postesknul kronikář Josef Zima … „působil dlouhá léta na škole jirenské, kde svou činností ji velmi pozdvihl. Častou výměnou místa řídícího učitele v zelenečské škole utrpělo žactvo i učitelský sbor a vůbec kultura v Zelenči.“ Já mohu jen podpořit názor kronikáře Zimy. Jako všímavý pozorovatel v Zelenči vnímal všechna ta poválečná negativa a další příkoří, která vznikala z konfliktu některých našich tehdejších spoluobčanů s intelektem místních aktérů politické reality po roce 1948.
Děti 3. třídy ZDŠ v Zelenči v roce 1964 (rok narození 1955-1956), třídní učitelka Věra Husáková a ředitel Oldřich Pavlík.
Poválečný provoz školy ve Svémyslicích byl odškolením obce Zeleneč poznamenaný odchodem většiny žáků. Ve složitém prvním poválečném roce se postupně společně realizoval proces vzniku samostatných škol v obou obcích. Zejména pro nedostatek otopu byla omezována výuka. V této době probíhalo ve Svémyslicích a v Zelenči postupné poválečné odstěhovávání uprchlických rodin a současně v rámci akce kolonizace pohraničí odcházeli některé rodiny nebo jednotlivci starousedlíků. To vedlo k situaci, kdy byla škola ve Svémyslicích v roce 1946 pro nízký počet dětí dočasně uzavřena a jejich školáci docházeli do Zelenče. Krátce nato, v roce 1950 ve škole v Zelenči opětovně eskaloval starý známý problém nedostatku místa pro výuku z důvodu značného nárůstu počtu školáků. Tak došlo v Zelenči k rozhodnutí, k historickému paradoxu trvajícímu až do roku 1977, k opětovnému navrácení docházení, nově dojíždění dětí ze Zelenče do budovy školy ve Svémyslicích. Zjednodušeně shrnuto, oč naši předci přes třicet let heroicky bojovali, to jejich následníci dalších téměř třicet let zase zrazovali. Kronikář v roce 1950 si k tomu v zápise postesknul …“Dočkáme se konečně nové školy v Zelenči?“
Děti v MŠ Zeleneč s učitelkou Hanou Zajíčkovou v roce 1960
Zajímavostí pro čtenáře může být také informace z historie mateřské školy v Zelenči za protektorátu. Ta byla zřízena na základě výnosu Zemské školní rady v roce 1940 a přičleněna pod správu Obecné školy ve Svémyslicích. Školka v Zelenči se nacházela na místě jako dnes, ve Školní ulici č. p. 2, nejprve v domku na školním dvoře a od roku 1944 v přízemí školy. Učitelkou mateřské školy byla Antonie Sternkopfová, která sem přišla ze Sudet. Po válce v roce 1945 se vrátila zpět domů, na své původní působiště do Chebu. Na uvolněné místo tehdy nastoupila nová učitelka, poválečná repatriantka z Vídně Karla Strückerová. V roce 1948 byla školka přeložena ze školní budovy do bývalého obecního bytu v přístavku. V roce 1952 se školka přemístila do přízemí domu ve Dvořákově ulici č. p. 292, který získala obec po válce do národní správy a kde se nacházely obecní byty. V roce 1961 byla školka znovu přemístěna do obcí získaného domu po Josefovi a Věře Pelikánových ve Faltusově ulici č. p. 357, kde je po několika stavebních úpravách školka dosud. Do školky ve Faltusově ulici přešli rovněž její tehdejší zaměstnanci, učitelka Hana Zajíčková a vychovatelka Antonie Samcová. Při posledním milém setkání s emeritní, legendární a dlouholetou paní učitelkou mateřské školy v Zelenči Hanou Zajíčkovou v roce 2022, jsme si se zájmem prohlíželi její vzácný „mateřinský notýsek“. V něm s láskou a pečlivostí téměř půl století zaznamenávala seznamy generací všech dětí procházejících místní školkou.
Článek je připomenutím činů našich předků, jimiž se zasloužili o naši školu.
Luděk Kudrna
