Už 105 let uplynulo od konce první světové války a vzniku Československa. Velká válka, jak se jí říkalo, měla své oběti v každé české a moravské vesnici. Až do roku 2018 bylo na zelenečském pomníku jedenáct jmen padlých. Před pěti lety se nám podařilo památník rozšířit o jména dalších dvou – Josefa Karbulku a Václava Trnku. Tento článek proto berte jako vzpomínku na nejen jejich oběti.
Když jsme v létě před pěti lety zveřejnili v Zelenečském časopisu výzvu určenou pamětníkům nebo potomkům hrdinů na pomníku, netušili jsme, že na něm chybí další jména padlých. Luděk Kudrna nám tehdy napsal o zapomenutých legionářích, kteří před válkou bydleli v Zelenči. „Jmenoval se Václav Trnka (1883) a zůstal nezvěstným v Rusku jako legionář 3. čs. střeleckého pluku Jana Žižky z Trocnova.“ Na pomníku pak podle Luďka Kudrny ještě scházely další dvě jména: Josef Karbulka a Josef Velebil. Oba dva žili před válkou v Zelenči a tvůrci památníku na ně v roce 1928 zřejmě zapomněli. Josef Karbulka byl vojínem zeměbraneckého 8. pěšího pluku a byl úředně prohlášen za mrtvého 2. 5. 1918 v Rusku. Josef Velebil byl legionářem v Itálii. Zemřel ale až po válce na následky tuberkulózy.
Pomník padlým ve světové válce v Zelenči
Začali jsme několikatýdenní bádání po osudech chybějících jmen na pomníku. Údaje nám doplnil Vojenský ústřední archiv. Pátrání tehdy komplikoval fakt, že se v úplném stavu nedochovala zelenečská předválečná kronika a navíc část vojenských kmenových listů mužů narozených v letech 1887–1900 byla bohužel skartována v důsledku nešťastného rozhodnutí v 70. a 80. letech minulého století. I tak se nám podařilo poskládat několik střípků, z nichž je patrné, že se Zelenčem je spojeno jak jméno Josefa Karbulky, tak i Václava Trnky. Tehdejší starosta Zelenče Michael Husinec podpořil na základě zjištěných skutečností doplnění jejich jmen na pomník, kam se dostala přesně sto let po skončení Velké války. Pojďme si je tedy připomenout.
Josef Karbulka se narodil 4. září 1889 v Zelenči. Byl vojínem zeměbraneckého 8. pěšího pluku. Jeho pluk byl po vyhlášení války v sestavě VIII. armádního sboru určeného k bojům proti Srbsku v Bosně a Hercegovině. Na jaře 1915 byl pluk převelen na ruskou frontu do Karpat. V Rusku ale stopa Josefa Karbulky končí. V knize zemřelých je pouze uvedeno, že je od roku 1916 nezvěstný a posléze prohlášený za mrtvého. Oficiálně byl pak za mrtvého prohlášen až 2. května 1918. Jeho rodina se během války přestěhovala do Svémyslic. Dědeček Josefa Karbulky býval za Rakouska-Uherska v Zelenči strážníkem.
Fotka Josefa Karbulky, kterou přivezl z Ruska a předal rodině jeden z demobilizovaných vojáků doplněná o Knihu zemřelých s prohlášením Josefa Karbulky ze Zelenče za mrtvého
Václav Trnka se narodil 5. listopadu 1883 v Dobřenicích na Královéhradecku. Před odvedením na frontu byl kočím v Zelenči. Do světové války byl odveden jako střelec 2. praporu polních myslivců. Už 20. října 1914 ale padl do ruského zajetí, ve kterém strávil 2,5 roku. V revolučním roce 1917 vstoupil do vznikajících československých legií. V hodnosti střelce sloužil v 3. československém střeleckém pluku. Jeho stopa končí na úpatí Uralu, kde 6. srpna 1918 padl v boji proti oddílům Rudé armády u Ilimu. Pohřben byl o den později v Čeljabinsku. Jak uvádí zelenečský rodák Luděk Kudrna: „Václav Trnka tak bude pravděpodobně jediným legionářem spojeným se Zelenčem, padlým v boji za Československou republiku.“ Českoslovenští legionáři museli bojovat s jednotkami Rudé armády v letech 1918 až 1920, kdy se jim cesta přes Sibiř do přístavu ve Vladivostoku stala jedinou únikovou trasou z pekla občanské války v Rusku. Legionáři tehdy ovládali celou tisíce kilometrů dlouhou transsibiřskou magistrálu.
Úmrtní list Václava Trnky, který jsme získali před pěti lety z Vojenského ústředního archivu
Právě v těchto dnech je důležité připomínat si odkaz všech třinácti jmen na zelenečském památníku. V našich starších článcích si můžete přečíst i o osudech Josefa Novotného, Josefa Setničky, Aloise Setničky, Josefa Musila, Františka Hory, Františka Horeise, Otty Růžičky, Antonína Hřebíčka, Martina Pešty, Josefa Chrpy a Václava Škréty. Neměli štěstí a z pekla první světové války se už do Zelenče nevrátili, jejich mladý život vyhasl daleko od domova.
Kasárny v severočeských Postoloprtech odkud pravděpodobně odjel na ruskou frontu František Horeis
Stavbu pomníku padlým iniciovaly zelenečské spolky v roce 1928, tedy deset let po konci 1. světové války. Tehdy již 4/5 obyvatelstva tvořili nově přistěhovalí lidé a index zelenečských padlých byl sestavován už tehdy velmi obtížně. Zavzpomínejme tedy na jejich osudy bez ohledu na to, jestli padli v uniformě rakousko-uherské armády, nebo jako příslušníci československých legií. Zkusme si představit, že bychom jejich životy žili my sami.
Ondřej KOPA
