Advent a Vánoce jsou časem očekávání a zastavení. Zastavte se proto i vy během Vánoc ve svémyslickém kostele. Je to místo, které Zeleneč a Svémyslice spojuje už po staletí. V příštím roce navíc svémyslický kostel oslaví 250. výročí své pozdně barokní přestavby. O předvánoční rozhovor jsme požádali Pavla Františka Jireše, který jako svémyslický kostelník a zelenečský učitel v propojování obou obcí pokračuje.
Co pro Vás osobně znamená advent a Vánoce? Máte je rád?
Vánoce miluji, pro mě je to hlavně čas strávený s manželkou a rodinou. Dříve jsem měl rád i dárky. Advent chápu jako přípravu na narození Ježíška a je to čas modliteb, něco jako půst před Velikonocemi.
Letos byl ten rok hodně turbulentní. Po dlouhé době zase budeme mít Vánoce bez nějakých koronavirových opatření. Jaké budou ty ve svémyslickém kostele?
My budeme paradoxně pokračovat v takovém tom našem koronavirovém programu, kdy jsme vždy na Štědrý den otevřeli kostel v jedenáct hodin. Manželka hrála na varhany a lidé, kteří přišli, poslouchali a dívali se na náš betlém. A prostě jsme se tady vždy nějakým způsobem sdružovali. Tak to bude i letos. Jinak bude vše podle našich zažitých tradic.
Na půlnoční mši bývá vždy ve Svémyslicích plno. Je něčím výjimečná příprava na tuto mši?
Letos bude vlastně velmi výjimečná, protože ji poprvé povedu sám. Což bude samo o sobě hodně zajímavé a doufám, že to neodradí vaše čtenáře od návštěvy. Půlnoční je mše, na kterou chodí i lidé, kteří jinak do kostela nechodí pravidelně a máte nějakou touhou oslovit i je. Ne, že bych si dával takové velké ambice, ale budu rád, pokud se budou cítit dobře, až půjdou z kostela domů.
Pavel František Jireš s manželkou Eliškou
Ale pro Vás to nebude první půlnoční, už jste je celebroval v Zápech, že?
Ano, posledních pět let mám pravidelně půlnoční mši v Zápech od deseti hodin večer. Letos mě pan páter Hurt požádal, protože má ten program velmi nabitý, abych měl i půlnoční mši ve Svémyslicích.
Příští rok má kostel ve Svémyslicích velké výročí. On byl do té dnešní podoby přestaven v roce 1773 a pokud počítám správně, tak to bude 250 let. Jak si to připomeneme?
Zatím se mi rodí taková myšlenka, že to spojíme s naším festivalem Svémky Open Air na konci června. Uděláme pouť ke svatému Prokopovi, která je jinak 4. července, ale mohla by být o týden dříve. Mám pár myšlenek, otevřeli bychom kroniky a spojili to s dobovým vyprávěním lidí. Málokdo ví, že tento kostel měl namále a mohl se stát školní tělocvičnou. To jsou věci, které bych tady chtěl udělat, ale ještě to musíme doladit s panem farářem a panem starostou. A pokud by se do toho zapojil i Zeleneč, tak budu velmi rád.
Daří se Vám skvěle propojovat svémyslický kostel nejen se Zelenčem, ale i s naší školou. Bude to pokračovat?
Velmi se o to snažím, ale není to jenom o mně, ale hlavně o lidech okolo, kteří jsou ochotni do toho jít se mnou. Zatím se to daří a velmi nápomocný je i ředitel školy. Na konci adventu tady budeme mít ve spolupráci s kolegy Suchánkem a Špelinou takové dějepisné dopoledne pro sedmé, osmé a deváté třídy, kdy děti na několika stanovištích budou poznávat historii kostela. Takže já věřím, že to propojení mezi našimi obcemi a školou bude pokračovat. A přijde mi to i důležité budovat tu naši komunitu.
Svémyslický betlém z dílny Jany Trnkové se i letos rozšířil o nové figurky
Už jsem takto končil náš loňský rozhovor. Tak i letos, jak pozvete do svémyslického kostela?
Já pořád musím zvát stejně. Lidé tady čerpají určitým způsobem klid. Všichni, kteří sem přicházejí, tak říkají, že kostel má velmi zvláštní kouzlo a velmi zvláštní atmosféru. Já ji opravdu velmi pociťuji a minimálně bych každého rád pozval na betlém od výtvarnice ze Zelenče Jany Trnkové. I letos se rozšířil, je nádherný a nejen děti si ho užijí. A potkáte tady i našeho kostelního kocoura.
Ondřej KOPA
